pocházie z svatého písma, právě jako svaté písmo od boha, ale skrze ty lidi, ješto jsú boha vrúcí milostí milovali. Protož jakož jiných šest andělských kóróv ve dvú nižší jerarchií jsú pod tiemto kuorem třetím z prvnie jerarchie. Takéž jiných šest pořádóv lidských, o nichž potom chci mluviti, má býti pod tiemto, jich poslúchajíc a od nich berúc naučenie, točíš od upřiemých a dobrých učených v duchovniem právě, a jsúc jim poslušni. Neb což kolivěk súdóv pocházie z toho práva duchovnieho, jakož jest ono ujednáno, dobré jest velmě, ač jsú dobré súdce a řečníci bohobojní; tak že i práva ciesařova nestydie se po duchovních práviech jíti. Avšak jsú některé věci v ciesařových práviech, ješto duchovnie nevelé, ale jako nebrániec, ponúkají k tomu; jako zloděje věsiti, a takovéž mnohé věci. Ale což bránie duchovnie práva, ač by to velela i ciesařova, nikakež to nenie dobré.
Toto také slušie věděti, že často se zdá některé duchovnieho práva ustavenie tomu, ktož se na rozličný běh lidský nerozmyslí, by zlé bylo. Ale nelze jest v zdejších súdiech pro zlost a chytrost lidskú všie věcí pravdy se držeti; neb by súdce často zablúdil dále, mně, by pravda byla, ješto nenie pravda. Protož ustaveno jest dobrým rozmyslem, aby súdce držal se práva svým súdem, ne po svém úmyslu jda, ale po ustavení práv. Protož praví svatý Tomáš z Akvině, a též dva jiná učenníky veliká v práviech držíta, že súdce, ač vie, ne súdem, ale jinú stranú, že jest jinak, než sú před ním dovedli svědky, neb listy, neb čímž koli, jako dskami zde v zemi; však ne podlé toho, jakož on vie, ale jakož jest dovedeno podlé práva, ač i ne podlé pravdy, má súd vydati. Než má tiem súdce pilnějí býti, otazuje svědkóv, zda by svědci podklesli se a vyznali pravdu i nechtiec, pro něž by právem pomohl pravdě; pakli právem nemóž pomoci pravdě, nikakež súdu protiv právu nevydávaj. Praví týž svatý Tomáš: „Kdyby někto, jehož súdce vie práva, byl přemožen
