a pro hospodu. Neb kdež čeled na se ryje, často z toho i hospodě bývá škoda, když jeden chtě druhého od hospody hněvu dopraviti, hospody dopustí škody. Pakli by se přieliš milovali a nemúdře s hospodní škodú, také by bylo protiv bohu.
Usty pak také sebe nehněvajte, a jistě nemúdrá věc jest větrem tratiti přiezen mezi sebú, točíš daremní řečí. Ani jest dobré, by jeden druhým mnoho klamal a mnoho se posmieval jemu; neb často z takých posmievaní vycházie hněv a z hněvu vražda i jiného mnoho zlého. Protož dobré jest jiskru potlačiti dřéve, nežli se z nie rozmóž oheň, jemuž nesnáze bude odolati, točíš zlú řeč, z niež by mohl se hněv rozmoci. Netolik sami sebú, ale i cizími křesťanská čeled nemá se bláznově posmievati. Čte se o proroku Elizeovi, že šel jednú k jednomu městu, a robata jely se jemu posmievati, volajíc naň a řkúc: „Vzejdi sem, lysče, vzejdi sem, lysče!“ A buoh pro to posmievanie přepustil na ně, že vyběhše dva lvi z paseky mladé, zdávila je. A netolik v písmě, ale sami sme slýchali a druhdy vídali, co se zlého stávalo za nás pro ta hýkanie, když jedni druhými smiech válejí.
Protož dobrá věc kázn a tichost v čeledi s bázní boží a čistá milost u vieře a v pravdě. Neb ktož najprvé miluje boha a pro bóh věren jest své hospodě i s svými tovařiši právě bydlí, střeha sě hřiecha a hlédaje vóle božie, uslyší po smrti veselé slovo, ano jemu buoh die milostivě: „Měj diek, věrný sluho, v malé věci byl jsi věren, chci tebe nad veliké povýšiti!“ Protož buďte věrni srdcem, usty i skutkem, a bohobojni, nemluviec nectně a šeredně, ani kým smiech pobíjejíc, a čisti ode všeho smilstva a od nevěry každé. Pakli jest kto v čem pohýřil, ale navrať se želením pravým a zpovědí a dosti za to učiněním, a tak přídete do královstvie nebeského. Amen.
