buoh, řka: „Neřiekaj, by sám jediný byl; ostavilť sem sobě sedm tisícóv mužóv, ješto jsú diáblóm neslúžili.“ Hlédaj, kdež mněl Eliáš, by sám jediný slušal k bohu, tu sú také i těchto sedm tisícóv mužóv slušeli; takéž, kdež vy snad mníte, by jediné z vašeho pořádu slušeli do nebes, tu uzříte, že i z jiných stavóv také do nebes pójdú lidé, ač i z nižších, kteříž je právě zdrželi budú, aneb pokáním opravili.
Druhé slušie vám na to slovo svatého Jana vždy pomnieti, ješto die: „Kak móž kto řéci, miluji boha, jehož nevidí, nemiluje li svého bližnieho, jehož vidí?“ A opět: „Kak móž řéci, miluji bližnieho, a vida jeho potřebu, a moha, i nepomóž jemu?“ Veď ten pořád svatý, ješto serafín slóve, kakž kolivěk svú mysl všicku upřel jest v bóh i svú žádost, však kdyby nižších pořádóv andělských nebylo, oni by sami ty všecky úřady na se vzeli a všecka by poselstvie k nám dali od boha, ješto nynie pósobie nižší; proto by jim nic milosti k bohu neubylo; ano se čte, že k Izaiášovi proroku z těch andělóv pořádu serafínóv byl poslán jeden, aby sňal poškvrnu jeho ust. Takéž, ktož kolivěk jsú z toho pořádu tak duchovnieho, ješto svú vzdviženú myslí z pravé milosti spatřijí boha, uzřie li pilnú potřebu svého bližnieho, nenie liť jiný, kto by jemu potřebu učinil, neřku tolik na duši, ale také i na těle, hlédaj, by nesahaje vína, nerozlil piva, jakožť sem dřéve vdovám řekl; točíš chtě milost k bohu jmieti, by neobmeškal jie k bližniemu, zapomena viery nad ním v jeho núzi. Střěz se toho, byť Kristus nepřída k tobě v svých údech, nechť jest v jednom a snad v najmenšiem, chtě od tebe potřebě zdejší, i nenalezl tebe tak nerodna, že by jemu v tom odpověděl, chtě pokojně seděti u jeho nóh s svatú Maří Magdalenú, kto je vie, přijme li tě s ní k svým nohám v pokoj, když by nechtěl jemu najprv s Martú zdejšieho pohodlé učiniti? A vieš to dobře, žeť jest sám řekl: „Což ste mému najmenšiemu učinili, to ste mně učinili.“ A takéť jest řekl: „Ktož chce najvětší býti, ten
