jsa vesel, má pomnieti temného času a dní dlúhých, že, když přídú, minulé věci ukáží, kak sú byly nestatečné. A protož pomni na svého stvořitele ve dnech své mladosti, dřéve nežliť příde čas snuzenie, a přiblížie sě léta, o nichž dieš: „Nelíbie mi se;“ dřéve nežliť sě prach vrátí v zemi, z niež jest, a duše se vrátí k bohu, jenž ji jest dal. A ty chval boha, a buď vděčen, nebť jich velmě málo uchem srdečným znamená času tohoto neústavnosť, a smrti, kak sě krade k němu lestně v každú chvíli; ukrutnost múk onoho světa, a odivné štěstie bydla královstvie nebeského. Vzveď svoji oči a znamenaj, kakť jest mnoho oslepených, ješto jsú zavřeli oči svoji, aby k konci neviděli! Znamenaj zástup téžměř bezčíslný, coť jich jest potrhla smrt, ješto jsú, zdrávi jsúc, málo se k ní připravovali. Milý, zečti je, ač móžeš, ješto jsú za tebe byli živi, a již jich nenie! Někteří byli s tebú v obyčeji, někteří tvoji přietelé neb tovařišie, tak v krátkém času, a tys ještě se nesstaral, zemřeli dřéve tebe, a ty skóro pójdeš po nich! Byť bylo těch všech lze otázati, kak jest jich věc, vědě, žeť by každý jich řekl: „Ó kak jest ten šťastný, ktož za zdravie obmýšlé, co má býti najposledy! Šťastný, ktož se hřiechóv střeže, šťastný, ktož poslúchá božie rady, a na však čas vždy sě snažně hotuje k smrti!“
A protož, nechajíc všeho, jež nás odtahuje, pilné jest přizřieti o sobě každému; neb ižádný nevie, kdy smrt příde, kakli jest blíž; a jakž příde, tak jest tam jíti, buď kto hotov neb nehotov. Obmešká li sě kto, v těžkých mukách daleko od utěšenie uzří své hoře. A pakli se kto připraví k ní, jakož slušie, přědrahá smrt bude jeho: neb jej dovede u věčné štěstie, aby poznal boha a s ním hodoval, v něm sě kochal věky věkóm. Jehož nám dopřej, hospodine!
Po smrti což jiného tělu, než pohřeb? A na boží milosti dušě. Protož již také rcem o pohřbu. O pohřbu já tak rozumiem, že, jakáž žádost toho, ktož volí pohřeb, takýž užitek. Jest li žádost tělesná, s přátely počestně chtieti
