takéž se mají míti duchovní úřadové církve svaté. Oči jsú, kteříž jiným posluhují duchovním světlem, uši jsú dobří posluchačové, jenž slov svých učitelů pokorně poslúchají a činí. Chřípě jsú, jenž mají umění vuoně rozeznati mezi smradem a vuoní, to jest hříchu a cnosti. Ústa jsú, kteréž jiné učí a činí, ruce jsú, kteréž dostatečnú potřebú posluhují, nohy sú, kteréž jsú po vyproštění krve nevinné i pro zatracení lidská, vyptajíce se, kde potřebí jest, jdou a naučení dávají a vyvodí, aby nezahynuli. I toho máme, sestry najmilejší, hledati, abychom v ruce Boží býti mohly. Neb když budem v ruce jeho, v lásce budem a přitáhnem k sobě všecky věci, aniž nepřátelé nám odolati budou moci.
Tuto Láska před sestrami mluví.
Kapitola 63
Když přestala Síla řeči, tehdy Láska uvázala se v slova a počela mluviti: „Mnozí násilníci seděli jsú na stolici duostojenství a nevzácný nesl jest na sobě korunu. Mnozí mocní skroceni jsú velmi a slavní poddáni jsú v ruce jiných. Dříve než otížeš, nelaj žádnému, a když jeho otížeš, potrescí spravedlivě. Dříve než v plně uslyšíš, neodpovídaj slova a mezi staršími nebuď hotov k mluvení. O té věci, ješto tě nermútí, nevaď se a v soudě hřešících nepřistávaj. Synu, nemívaj v mnohé práci skutkuov svých a pakli bohat budeš, nebudeš prázden hříchu. Nebo budeš li zboží honiti, nepostihneš jeho. Pakli je předběhneš, neutečeš jemu. Nebo bývá člověk, chovaje a chvátaje i kryje, skrbě nemilostivý, avšak proto nebývá bohat. A bývá člověk mdlý, potřeben jsa obživení víře, hyne v síle a rozmáhaje se v chudobě a oko Boží vzezřelo jest naň v dobrotě a zdvihl jest jej z jeho ponížení. I povýšil hlavy jeho a divili se mnozí muži. I poctili jsú Boha. Dobré i zlé, život i smrt, chudoba i počestnost od Boha jsú. Múdrost i kázeň i umění zákona i Pána milování, i cesty dobrých lidí jsou při něm. Blud a tmy hříšným jsú stvořeny a kdož se veselé v zlosti, starají se ve zlosti, dání Boží ostane spravedlivým a skutci jich prospěch budou míti na věky. Bývá někdo obohacen skoupě čině a to částka jest vždy jeho, v tom když dí: Nalezl sem sobě odpočinutí již a již budu jísti z mého zboží sám a neví, že čas pomine jej a smrt se blíží a on všecko ostaví jiným i umře. Stůj v svém poručenství a v tom rozmlúvaj a v skutcích tvého přikázání sstaraj se a neostávaj v skutcích hříšných lidí, ale doufaj Bohu a ostaň na svém místě. Neb jest snadné před očima Božíma vnáhle chudého ve cti povýšiti. Požehnání Boží ke mzdě spravedlivého pospíchá a ve cti brzké skutky jeho zplodí. Neříkaj, co jest mně toho potřebí a které dobré z toho bude. Neříkaj, dosti mám sám od sebe, to čí horší budu v den dobrých věcí. Nezapomínaj zlých věcí a v den zlých věcí nezapomínaj dobrých věcí. Nebo snadné jest Bohu v den skončení odplatiti každému podlé cest jeho. Zlost jedné hodiny činí zapomenutí velikého smilství a na skončení člověčím obnažení bude skutkuov jeho před smrtí. Nechval člověka nižádného, neb v svých činech poznán bude muž. Ne každého člověka uveď do svého domu, neb mnozí úkladové jsou při lstivém člověku. Neb jakož to říkají prsy bahnivých ovec. A jakož to vhánějí koroptvy v rukavních a srnu v teneto,
