skryté obcování od mnohých jmíni za svuodce a zlé lidi, jakož by bylo mnoho toho praviti a mluviti, ale ukrátím. Než já, sluha najmenší svatosvaté Svatosti Tvé, ponukla jsem k tomu císaře již jmenovaného, aby oslavil v moci, v místu a v oděvu, v bezpečenství služebníka Vaší svatosvaté Svatosti a Petrova náměstka. I zdá mi se, svatosvatý Pane, že nic zlého jsem na tom neučinila, povyšujíc sluh vašich, chválu vaší svobodnú činěci a v bezpečnosti služebníky chrámu vašeho, kteříž v žalmích hodinu od hodiny nepřestávají se modliti a chváliti jméno tvé, ani již umenšují pro pokrývání, klekání, klanění a vyznávání jména vašeho, jako prvé v nesvobodě jsúc, mnohú jsú umenšovati museli. Protož paní Pravda ne z zlého, ale z dobrého skutku na mne žaluje a mně veliké bezpráví činí, svými soudy a žalobami a křiky činí. Neb netoliko co sem tuto pověděla krátce, že jsem svobodu a chválu vašim způsobila, ale co ještě dále zpuosobím a zpuosobiti míním, ač čas bude, i to před Vaší svatosvaté Svatosti povím a oznámím. Neb myslím, aby Vaší svatosvaté Svatosti ve všem se chvála dála najvyžší a nám se také v tom něco dostalo. Protož, najsvatosvětější pane, prosím, račiž mne, již i nás všech, litovati a té paní Pravdě přikázati, ať nás s pokojem nechá a náklady i škody naše, kteréž pro její řeči zbytečné béřeme a útisk máme, nám opraví a nahradí. Neb jest Vaše svatosvatá Svatost toho dobře jí mocen přikázati to učiniti jako služebnici své, znaje k čemu sme pro svú vuoli její přivedeny bez provinění našeho. Potaď jest nyní má odpověd krátká na první její žalobu, ač mi se zdá, že by na tomto mělo dosti býti. Však já Její Milosti obyčeje znám, že se jí v řeči nerado styště, bude li co chtíti víc mluviti, také jí i dalším řečem odpověd dám. Ale račte jí přikázati zajisté mlčeti, že jest na tomto dosti a práce ať se Vaší svatosvaté Svatosti ujme. Neb vidí svatosvatá Svatost Vaše, že bychom my, Svatosti Vaší žádné práce nečinily, by z ní to nepřicházelo a že z nás nepřichází. To pověděvši, přistúpí zase k sestrám svým a rokovnicím a postrčivši Pýchou a jinými sestrami najvyžší místa držení před se i stála na svém místě.
Tuto příliš vesely byly z řeči Lži a pře líčení sestry její. Ale Chytrost pravila, aby se ve všem neradovaly.
Kapitola 120
Ale líbila se jejím sestrám řeč tato na počátku a chválili všickni, vesele stojíc a mějíc za vyhrané napoly a řkúce. Buoh jest takové mysli, že nikdy chvály nemá dosti. Jistě té chvály a zřízení sestry naší spůsobené, nikoli toho nezruší a založila bych já se o toto a já o toto, že nám za dobrý a svatý skutek přiřkne. Ale Chytrost vece: Paní milé, neračte, prosím, tak mluviti, ať někdo neuslyší a nám potom se nenasměje. Neb mi jistě věřte, žeť Buoh naší sestry slov v takový rozum nebéře, kteréž ona mluvila, jako vy béřete a na tom dosti nebude. Ale strach, že i námi jinými něco ještě drbnou, ješto strach by z nynějšího smíchu našeho potom popuzení nějaké nebylo. Tehdy Hněv vece: Proč bych se nesmála, věruť není tak pěkná, bych pro ni plakala. K níž Chytrost vece: Čiň, jak ráčíš, potom na mne zpomeneš.
