kteréž jsú dány ku pokání, nezmařil a nestrávil, aby Pán Ježíš nenaplakal se nad námi, jako nad Jeruzalémem, ale otři se tělu, světu i lidem, aby mohl svobodně pokání činiti, aby Kristus řéci nám mohl: „Podiž, choti má, vyvolená z tisícím.“ Neb kdož zde v lásce chce bydleti a ji bytedlně v sobě míti, drah na světě jest a drahého lacino nelze míti, než musí kúpiti a v koupi a prodaji právo jest, že dá své a vezme cizí za své. I dajž své všecky mysli, tělesné i světské, a svú všecku vuoli a jeho poslušenství a se upokoj a vstup v své poznání a z toho v božské. A když je poznáš, nebudeť nepodobné, aby poznalého miloval, touž milostí ozdobíš své svědomí v pravdě. A což v čistotě miluješ, ať víc překážky v tom není, než sám Bůh ať vajvodí a činí, co ráčí a cožť učiní, všeho buď vděčen a pilen zachovati. O tom ve Čtení dí, že k němu přijdeme a příbytek učiníme. A kdež Buoh přebývá, tuť i vládne. Jakož se dí: „Buď vůle tvá, jako v nebi, také v zemi.“ Neb když staneš v poctivosti svědomí dobrého, bezpečně staneš v naději dobré. Protož rozmáhati máme tou milostí v sobě dobré svědomí, bude milost kající a hříchuov minutých želení v zpovědi a v vyznání již před každým, a tak svědomí uklizené stojí dobré a pevné. Druhý stav přijmeš kající v prospěchu, když omrzíš sobě vše zlé a učiníš pokušení celé zdržení bez poklésky. A najtesklivější, když budeš po hříchu, učiň sobě v Bohu utěšení, v ctnostech prospěch skutečný, cos dříve byl pyšný, již buď pokorný, tak se ustanovíš dobře a stoje dobře, sahajž k třetímu stavu dokonávajícímu, v témž pokúšej sebe v lásce a budeš li na Boha laskav, bude zase na tě Buoh laskav a to jest láska. Buď v lásce a zachovaj lásku. A ta jest láska všemu bytá v Bohu od věčnosti, kterýž Buoh na nás laskav byl a přicházíť v čas zaslúžení nám. Jakož ji ukázal Abraamovi, když seznal, že miluje jej a k rozkázání jeho i syna svého obětovati chtěl. Ukázal mu hned lásku zase, že nedal mu zahubiti syna, aby jej miloval. A synu svému neráčil jest odpustiti proň a pro pokolení jeho. I milujž jeho zase, též jako on tebe, i budeš míti lásku v týž milosti, kterúž on okázal v svém dobrodiní nevýmluvném. A chceš li horlivě státi, jakož člověka miluješ a mnoho jemu trpíš, proto aby lásky jeho nezbyl, nad to Boha trp a jemu se neprotiv, aby lásky jeho neztratil. Ale duch v poctivosti, čistoty a svědomí má býti v tobě, tak štěpována bude láska. Neb budeš li milovati Boha jako bližního, tehdy musíš túžiti po tom, komus své srdce poddal a svázal v jednotu jedné vuoli. A ta túha tak veliká má býti až do mdloby, kteráž mdloba jest a má býti jako nemoc a to za nemoc řkú, aby nic jiného nemohl milovati než Boha a pro Boha toho, kohož kázal Buoh milovati a to bude užitečné. A ta láska jest užitečná tobě, bližnímu i Bohu, i tím Boha uctíš. Jestliže jej miluješ až do tesknosti těla svého a proň smrt chtě podstúpiti, i budeš hledati bez přestání, kohož miluješ, aby viděl, aby mluvil, aby se těšil, žádajíc kochal se v své vuoli a libosti, neb nic nemuož zaplaceno býti, milosti té hledajícím. Pokúšejž sebe skutkem mysli, proň čině nerozpačitě. Neb skutek pracování jest milosti duovod jistý. A ihned neskonalá milost bude odplacena za práci, jakož Kristus dí: „Kdež jsem já, chci, aby i sluha muoj byl.“ A to jest sluha, jenž pracuje. Pakli máš nepokojnú mysl, že nemuožeš toho činiti, co by rád a žádáš i více činiti a žeť nelze a sám se na se hněváš, tělo své trápíš, činíš li to z milosti, chtě to vždy na sobě míti, aby všecko bylo k chvále Boží, nic nezhřešíš, neb pravá milost opozdilosti v sobě nemá, ani chce míti po těch obyčejích k Bohu, vzdychaj, prose ho milostivě na spoření, aby roztučněl v milosti, neb nasytíš se láskou stvrzenou, spravovanou, navštívenou i všeho dobrého vydanou. Neb dáť ducha milostivého, kteréhož hřích v sobě zdržeti nemuože, ale cnost a láska zdrží. I toho dobuda, přivěziž to k srdci svému, ať nic není mezi