I kde jest láska, svú vuoní vyhání hřích, neb také kde jest zlá žádost. Druhé znamení jest pevný úmysl vystříhání v rozumu, kdož ctné věci miluje v dokonalosti, neb o tom evangelista dí: „Kdož jest miloval dokonale, miloval je.“ Neb jestli milost pravá od Boha vlitá a k Bohu se zase obrací, a tak zlého vystříhání jest jisté lásky znamení. Třetí znamení jest hotovost dobrého činění, neb láska není nikdy prázdná a veliké věci činí, ale kdež se nic nečiní, tu lásky není. Čtvrté znamení jest zamútiti se nad nedostatky bližních, neb kdož se nermútí pro nedostatky bližních, není znamení, by láska v tom člověku byla. Páté znamení bedlivé poslúchání slova Božího, neb milovníci, kdož milují, kochají se, o tom v řečech i v psaní i v mluvení, toho duovod ve Čtení, kdež Kristus pověděl: „Z hojnosti srdce ústa mluví.“ Takéž stav prospívající jest v ohyzdě hříchu učinění, cnosti v stálosti pokušení.
{Prospívajících patero znamení}textový orientátor Však jsú znamení jistá lidí prospívajících a těch jest pět. Totiž všecky žádosti umrtviti v sobě, horlivé svědomí v cnostech z skrušení smysluov vnitřních obživení, snažně přikázání Božího zachovávání a božských pravd zjevení. První znamení jest žádosti zkořenělého přirození, v chytrosti umenšení, neb čím více milost vlitá, v dobrém prospívá a chtivě v dobré vchází a dobré oblibuje, tím více od minulého se zdaluje. A tak dobré a lepší člověk maje, v tom se kochá, neb když láska roste, zdraví se přibližuje, nemoc, to jest zlé, umenšuje se. Druhé jest znamení horlivé svědomí, v cnostech zkušení, netoliko nad smrtedlnými, ale i nad všedními hříchy, nebo jakož láska jest odporná hříchu smrtedlnému, takéž horlivost lásce jest odporná hříchu všednímu, aby jej odehnala od duše i od svědomí, aby se Duchu Božímu a pravému neohyzdila. Neb Duch Boží zavítá, když žádost pravá jest a vymítá i odhání šerednost i očišťuje a bydlo sobě činí v srdci z čistého svědomí. Třetí znamení jest smysluov vnitřních obživení v hříchu, neb jako v hříchu neb v smyslu tělesných zkušování, jest jisté tělesné znamení obživnosti tělesné, takéž když očima tělesnýma hledí, slyší a smyslí. A to vše z cnosti, ten má znamení jisté, že živ jest, nebo láska, pokora chýlí, poslušenství ohýbá a když ty cnosti jisté jest znamení obživení duše. Neb apoštol dí: „V lásce všecky cnosti jsú.“ Čtvrté znamení jest snažné Božího přikázání naplnění, neb kdož pro koho chce co učiniti, nic mu těžko není. A to jest znamení lásky, kdež evangelista dí o řeči Pána Krista: „Jestliže mne milujete, přikázání mé zachovajte.“ A tak pilně zachování přikázání jest znamení milování. Páté znamení jest božských pravd zjevení. Neb jakožto v těle přáteluom s přáteli milé jest obcování, z takového obyčeje pochází božské zjevování, když dobré cnosti v milosti a náboženství na kom se ukazuje. O témž evangelista dí: „Již vás nebudu nazývati služebníky, ale přátely, neb vše, což sem slyšal od Otce mého, to sem vám zjevil.“
Také stav dokonávající, třetí, má býti v čistotě srdce, v lásce Boží a v svrchování stvořitele všemohúcího sezření. {Dokonávající stav patera znamení}textový orientátor Však kromě toho jsú některá znamení zevnitřních skutkuov, i vnitřních a zevnitřních, že nic jiného než Boha milovati a všech zlých věcí se odřékati a ve všem protivenství se radovati a všem protivníkuom dobře činiti a pro bližních spasení hotovost umříti, toho jsú tato znamení patera. První znamení, miluje li Boha samého a nic jiného, a proto v něm a proň, i k němu, v sobě synovskú bázní jako k otci se spravuje. Neb skonalá láska vypouští s sebe kázeň. A jakož láska bližního nemá v nenávisti, takéž láska Boží nemá žádné bázni před světem. Druhé znamení jest horlivost všeho odříkání, neb vše opouští člověk pro Boha a pro milost jeho, aby sobě k němu v ničemž nepřekážel, neb láska vším zhrzí proň, kteříž ji v jejím úřadu nepřekážejí. O tom apoštol k Filipenským v 3. kapitole dí: „Všecky věci jsú mi jako za lajno.“
