Jeho svaté Svatosti. I povolaný sou strany a dána sou jim místa, aby potřeby pravily. I sedíše svatý Jan evangelista pod nohami soudce a Pána stvořitele, jako kancléř Jeho svaté Svatosti, i učiní řeč těmito slovy: Chvalte Hospodina v svatých jeho, chvalte jeho v utvrzení moci jeho, chvalte jeho v mnohých jeho, chvalte jeho vedlé množství velikosti jeho, každý duch chval Hospodina. Vy, strany tuto přístojící, ty, osvícená kněžno, paní Pravdo, a ty, slovutná Lži, toto Pán Buoh náš vám oznamuje a skrze mne praví, abyšte poctivá slova zachovaly před stolicí Jeho svatosvatou Svatostí i osoby. A ty, paní osvícená, Pravdo, jakožs některú svú potřebu vznesla na všecku Trojici svatú žádajíc, aby povolána před svatosvatú Svatost a touž Trojici svatú byla tato Lež přístojící, z které příčiny to býti nemohlo, ani muož, dosti to paní Pravdo, tobě oznámeno jest. I ještě se teď obojím oznamuje, že tato Lež s nebe jest vyhnána a vypovědína, kteráž tam puštěna býti víc, jakž jednú odtuď vyšla, nemuož. Neb sama to dobře ví, že tak jest. Proto té svaté dobroty Trojice svrchované spolutovaryš, tuto posazen jest a místo toto k tomuto slyšení, což mezi vámi jest, vybráno i soudci tito osobní sou, jakož je vidíte. I protož, ač se zdá, z čeho tu Lež tobě, paní Pravdo, viniti, již mluv a prav potřebu svú. A ty, Lži, poslúchaj a bude liť i potřeba, jaké odpovědi na to tobě a chtíti budeš mluviti svú potřebu, tohoť příno býti má a svobodu míti budeš, však poctivost v tom zachovávajíc.
{Omluva Lži}textový orientátor Tehdy Lež vece, Svatý Pane, Vnuknutí, posel váš, k tomu mnú hnul přikázání vaše naplniti. Ale zdá mi se, že sem příliš obtížena, tak náhlým povoláním před Svatostí Vaší, jakož tuto viděti, jaké sebrání jest, ač nevím, oč jest, aniž se v čem vina čiji. Však uslyším i v to snad uhodím, což mi na tento čas potřebí bude. Neb já svých pilných potřeb a jednání tak sem odešla a odběhla právě jako sekery na nátoně, nic svých potřeb nevážíc. Již teď stojím, rač mluviti, paní poctivá.
