a zvláště ta, kteráž Pán Buoh skrze své umučení nám ukázal, jistú naději milosti obdržení, to jest ten prst, kterýmž svatý Jan Jezu Krista ukazoval, řka: „Ej, Beránek Boží.“
{Světí Boží prvé okrášleni}textový orientátor Neb světí Boží rozličným obyčejem, prvé světí jsú v ruce Boží jako perly okrášlení. Neb ozdobnost zlata bez perel za nic nestojí, nebo perly jsú skrze pokoru, karbuňkulové jsú skrze horlivú lásku, ti jsú zlato skrze skvúcí poctivost a hedvábí jest ozdoba božská, skrze slávu a čest. Druhé sú v ruce Boží jako růže k vonění. O tom Ekleziatikus dí: „Jakožto přesazení ruože v Jericho, tudíž jakožto ruože štěpovaná na potocích vodních, tudíž jakožto květ růžový v letní den.“ Neb svatí svú vuoní, to jest pověstí dobrú, všudy vonějí, když v Jericho jsú, totiž na světě, když jsú v hojnosti vody, to jest v zámutcích a v čas letní, když jsú v nebeském království. Neb Jericho vykládá se proměna a znamenává tento svět, jenž jest neustavičný a mění se vždycky, jako měsíc, tak lidé na tomto světě sú neustaviční. {Lidská neustavičnost jako měsíc}textový orientátor Neb jednak jsú plní, jednak jdú dolův jako měsíc, to když se počnou postiti, modliti a almužny dávati. Tu jsú naplně jako měsíc, potom nechají postuov, však se ještě modlí a almužny dávají, ti jsú jako půl měsíce na zhynutí. Potom opouští modlitbu, ale ještě almužny dávají, ti jsú jako čtvrt měsíce, doluov jda. Potom opustí všecko, potom budou měsíc prázdný. A tak leč se jim opět pomuože od zastínění nedbánlivosti, nemohú světlosti dáti. Než když nedbánlivost opovrhou a dbánlivost mocí Boží poznají, počnou se znovu osvěcovati. Třetí světí jsú v ruce Boží, jako prsten k ozdobě. Jakož Buoh řekl: „Živ sem já, mluví Pán, bude li Jekoniáš, syn Joachyma, krále židovského, prsten na pravici míti, odtuď jej strhnu.“ Neb hříšní nemají státi na pravici božské, neb Pán Buoh nebyl by jimi okrášlen, ale více ohyzděn a odtuď je strhne a postaví na levici. Jakož v Zákoně napsáno: „A hříšní stanou na levici.“ Čtvrtí světí jsú v ruce Boží jakožto zrcadlo, neb Buoh se v ně vzhledá a obraz svuoj k sobě podobný rád vidí. Jakož apoštol dí: „Podobné bytí k obrazu Syna Božího.“ A tím jest člověk k obrazu podobný Božímu, když činí skutky dobré, kteréž Buoh dělá, bez kterýchž Bůh býti nemuože, ale hříšní majíť obraz neznámý. O níž též apoštol dí: „Proměnili jsú slávu neporušeného Boha v podobenství porušeného člověka, ten obraz jest marné chvály a ptactva, ten obraz jest podobenství pýchy čtvernohých zvířat, ten obraz smilstva a hodu, ten obraz jest lakomstva a zle hledě, neb zemských věcí vždy žádají.“ Páté světí v ruce Boží jsú, jako hlína hrnčíře k spůsobení nádobí a k dílu k jeho vuoli. Jakož Izaiáš dí: „Jako hlína v ruce hrnčíře, tak vy v ruce mé, dome izrahelský.“ O takových nádobách apoštol k Timoteovi dí: „U velikém domě netoliko jest nádobí zlaté a stříbrné, ale také dřevěné i hliněné.“ {Nádobí zlaté}textový orientátor Nádobí zlaté jsú vůdce a starší lidu. Neb jako přemáhá zlato vešken blesk jiný bleskem svým. Takéž tito nade všecky příkladem ukazovati se mají a lsknúti. {Nádobí stříbrné}textový orientátor Nádobí stříbrné jsú kazatelé, aby to, což praví a rozkazují jiným, sami činili. Neb marná by byla věc jejich, kdyby pravili a nečinili, na nichž by se naplnilo slovo ve Čtení o prvních v Starém zákoně, o nichž Kristus dí: „Neboť praví a nečiní.“ {Nádobí dřevěné}textový orientátor Pak nádobí dřevěné sú bohomyslní, o nichž prorok v Žaltáři dí: „Budouť jako dřevo štípené, ješto stojí vedlé zběhův vod.“ {Nádobí hliněné}textový orientátor Nádobí hliněné jsú pracovití, kteříž ačkoli mají poklad milosti, avšak vyznávají křehkost svou. O nichž apoštol dí: „Jakož máme v těle jednom mnohé údy, však všickni údové nemají jednoho skutka.“ A jinde k Korintuom dí: „A máme poklad ten v nádobí útlém.“
Tak mnoho nás jedno tělo sme v Kristu, jakož mnozí údové jedno tělo ustavují. Neb jsú takéž množství věrných spojení věrou a milostí s hlavú svou s Jezu Kristem, s ním jedno tělo jsou. {Údové úřady sobě připisují}textový orientátor A jakož jeden úd druhého údu úřad sobě připisuje,
