To Duch svatý rozkázal kancléři svému, aby stranám rozkázal do hospod jíti a pokojně aby se chovaly a že zas povolány budou. A Hněv naříká svědky.
Kapitola 145
Slyšav pán chválu sobě vzdanou a svědomí i přiznání Písem od apoštoluov, evangelistů, prorokuov. Rozkázal kancléři svému, aby stranám obojím pověděl, aby vystúpily a do hospod vešly a tu byly, až zase povolány budou k vejpovědi. Při tom aby se zachovávaly k sobě řečí i skutkem v poctivosti a v pokoji. Kdež to Pravda vece pokorným hlasem, že všecko poslušně naplniti chce a hned obrátí se s sestrami svými a odstúpí a jde na pokoj svuoj.
{Pýcha mluví}textový orientátor Ale Pýcha, jako kněžna a paní přední, z nich vece: Pane svatý, potřeba naše jest také nám se k tomu přimluviti. Řeči Pravdy slyšány jsú a již rozumíme, a tak se nám zdá, že i svědkové tito, kteří jsú v radu vaši vzati, jí se činí a její řeči potvrzují. I jestli slušné těm svědčiti i súditi, kteříž náchylní jsú víc straně jedné než druhé. Prvé jsme pravili i ještě pravíme, že i svědkuov i soudcí míti nechcme, aniž se toho dopustíme. Taký výrok, jakož se nám zdá, že by býti mohl strany přijíti. Neb se práv našich a svobod půjčených od stvoření světa, kterýchž jsme požívali, až dotad to pustiti nemíníme, ale jich se držeti zuby i nehty. Také prosíme, rač nám svátost vaše oznámiti, kteří sú to svědci, jimž by vaše svatost věřiti ráčila, aneb je proti nám k svědomí pustila, ať my je víme. Neb mohou býti ti svědkové, že strana mohla by je zavrci a povinna nebyla by jich trpěti. A snad i o nich hned něco i o jich zachování pověděti a jisté i průvodné by býti mohlo vědomosti vaší, ješto by hodni nebyli svědčiti, jako lidé podezření.
{Hněv naříká svědky i soudce}textový orientátor A chtěla Pýcha více mluviti i vskočí v to Hněv, vece: Já teď zjevně pravím přede všemi, že ti, kteříž Pravdě ku pochlebenství tu klečíc znali, hodní za svědky nejsú, ani mají trpíni býti, ani jich přijímáme, ani na jejich řečech a písmích přestáváme. Neb Petr, zjevný lhář, sliboval i klnul se, že Pána svého nechce zapříti, ale s ním do žaláře na smrt jíti, toho nezdržel a zapřel a to o něm všickni euvangelistové píší a každý rok jej po všem křesťanstvu v tom vyvolávají. Ondřej to byl vrtilka, jednak u Jana Křtitele, jednak u Ježíše. Jakub a Jan kancléřík, ti nazí a sotva s ušima z zahrady utekli. Tomáš, toho sám Pán jeho nevěřícím vyznal, ktož Pánu svému nevěří, kterak jiní mohú jemu věřiti. Bartoloměj, ten němý, muož položen býti, neb nikdyž v Zákoně o něm zmínky není, by kde co mluvil i co má němé hovado svědčiti. Juda a Filip, ti jsú od Ježíše některú chvíli odstúpili, ani s ním choditi chtěli, za Pána svého se stydíc. Šimon a Jakub Menší, ti též o svém Pánu pochybovali a všickni se nad ním pohoršili. Matúš to byl zjevný hříšník a dráč na mýtě. Matěj na zrádcovo místo vsazen. I kdož zlé místo drží, kterak muož vzácný býti. Pavel, ten byl zjevný protivník Ježíšuov, vyobcován z obcí a z měst vypověděný, nestúdně u pranéřuov švihaný, mořský tapač a hánce Petruov a mnoho jiných špín na sobě maje. Melchisedech ten loupežníky ctil a jim oběti dával, když s loupeže šli, otce a mateře jeho nevědí, čert ví odkud byl. Abraham, ten byl mordéř pro Lota, bratra svého.
