Třetí znamení jest, že vše radostně protivné věci přijímá, neb láska skonalá mysl odvrátivši od světa, jakž ji všicku umrtví a že mrtví jsú nečijící. Protož láska všecko snese a strpí a že tím radosti dosahá. Jakož Kristus musil trpěti a tak do své slávy vjíti. A tak kající má tou cestou jíti, kterúž Pán před ním šel. Čtvrté znamení jest nepřátely milovati a jim pro Bůh dobře činiti a za ně se srdečně modliti, neb Kristus na kříži řekl jest: „Odpust jim otče, nebť nevědí, co činí.“ A jinde dí: „Já vám pravím: Milujte nepřátely vaše a čiňte těm dobře, jenž vás nenávidí, abyšte byli synové Boží.“ A kdož jest Synem Božím, ten muož býti radosten, neb jest životem věčným jist. A že Syn Boží netoliko za nepřátely modlil se, ale i umřel. Páté znamení jest hotovost pro spasení bližních umříti a sebe pro ně nasaditi. Neb kdož učí nepřátely dobře činiti, dokaž to na sobě a umři pro to, cos učil. Jakož apoštol o tom mluví, řka: „Co mne odtrhne od lásky Páně?“ A k tomu řekl: „Bych já neb anjel s nebe, co jináč pravil, než což sem pravil, vám proklatý buď, ale že skutek veliký lásky potřebuje.“ A za bližního smrti se oddati není malá láska, kterúž jest na sobě Kristus dokonal.
{Lásky paterá znamení}textový orientátor Znamení lásky svrchované sú tyto věci: hluboká a srdečná vzdychání, vysoká žádání a mocné myšlení, tesklivé a túžebné čekání, milování žádosti v nějaké otrapě. První znamení jest hlubokého srdce vzdychání, když poznání prvních minulých věcí vnitřnost nabízí, jako lásku srdce raní, aby toho nechal, neb se ihned tam srdce octne, kdež milost neodpočine, až se milý s milým pomiluje. Neb to jest duše milost s Bohem a milování. Druhé znamení jest vysoké žádosti. Totiž, že se vší váhy své drží a svých míst přirozených žádá, ty věci doluov jako kámen těžké a vzhuoru lehké jako oheň, co jest váhy v tělesných, to jest milost duchovních, když se milostí kdo zapálí, kam klopoce, kam se táhne, nežli do nebe. A k tomu, jenž jest láska a kdo jest láska, evangelista dí, že Buoh jest láska, a kdož v lásce bydlí, v Bohu bydlí a Bůh v něm. Neb láska jestli světla k světlu se táhne. Třetí znamení jest myšlení mocné, když předejde poklad, což člověk miluje. Jakož o tom Kristus dí: „Kdež jest poklad tvuoj, tu jest i srdce tvé.“ I kdož miluje nebe, tam klade poklad srdce svého. I chceš li věděti, kde pokládáš víc, co miluješ tak, že srdce své, svého pokladu poznáš a srozumíš, že když miluješ, počínaje hořeti, budeš zhuoru, prospívaje a mdléti bude od zlého, dokonávaje cnosti. Čtvrté znamení jest túžebné očekávání, neb milost umíněna v tu věc milovnú jest taková, že nic rychlejšího, nic ostřejšího, nic pronikavějšího. Neb nedlí, neodpočívá, dokavadž nad přirození nepronikne všichnu hlubokost, širokost, dlúhost, vysokost snadně váží a túží po tom, kohož miluje, dokavádž k milosti nepřijde a nic se nestydí a nic se nebojí, nic sobě nestýská, nic se nerozpakuje, toho duovod na Jakobovi, že čtrnácte let za Ráchel slúžil. A ona, chot, v písničkách mudrcových dí: „Přes noc hledala sem, kohož jest milovala duše má. V noci, v městě, okolo města, v schránách bitá, loupená, nic se nerozpakovala až i nalezla.“ I bude li láska hledati nebeských věcí, též se na nic nerozpačí. Páté znamení jest milování žádosti v nějaké otrapě, jako těla vytržení, neb apoštol dí: „Živ sem já a již ne já, ale živ sem, ale živ jest ve mně Kristus.“ A to mluví jako z těla vynikl, sa živ, ne již sobě, ale Kristu. Neb neživností přirozenou živ jest ve mně Kristus věčností velebnou. Než již tělesnost velebnosti a milosti pozřína a úřadu tělesnosti pro milost již nemáš. A tak vešken se v Boha vstěhuješ, žádaje býti spíše rozdělen s tělem a býti živ s Bohem.
{Zbuzení života čtvero znamení}textový orientátor Neb čtverá věc, jimiž se zbuzuje život spravedlivých: čtení, myšlení, modlení a činění. A z toho vychází svrchované náboženství: tak čti, tak mysl, tak se modl a tak čiň, aby život krotký vedl a prospíval, aby darmo časú svých,
