trní. Neb trní jest lakomství, jenž duchovní símě potlačuje, jakož Kristus dí, že spolu zrostlo jest trní a utlačilo símě.
{Cest devět, po nichž máme choditi}textový orientátor Ale cesty sú rozličné, po kterýchž máme choditi, a jest jich devět. První cesta jest pokání v dosti učinění za minuté hříchy, o nichž v Exodu dí: „Cestou dnův tři půjdem na púšt a budem obětovati Pánu, našemu Bohu.“ První den jest skrušení. Druhý, zpověd, to jest vyznání hříchuov. Třetí, dosti učinění. To sú ti tři dnové, v nichž hledáno má býti a jíti na cestu. Druhá cesta jest nevinnost, o níž v Žaltáři napsáno: „Blahoslavení nepoškvrnění na cestě, jenž chodí v zákoně Páně.“ Ale když by ta byla cesta stracená, aneb se jí jíti nemohlo, držeti se máme první, totiž pokání. Třetí cesta jest zachování přikázání Božího, jakož prorok dí: „Po cestě přikázání tvého chodil sem, když si rozšířil srdce mé.“ Čtvrtá cesta jest v múdrosti, v myšlení o svrchních věcech, jakož mudřec v Přísloví dí: „Cestu múdrosti ukáži tobě a povedu tě po stezkách spravedlnosti.“ Pátá cesta jest láska v pomáhání bližních, apoštol dí: „Vyžší cestu vám ukáži, jestliže bych jazyky lidskými i andělskými mluvil a lásky bych neměl, nic mi platno není.“ Šestá cesta pokoje a svornosti a v tichosti mravuov, jakož psáno jest: „Svěť těm, jenž v temnosti a stínu smrti sedí, k spravení noh našich cestu pokoje.“ Sedmá cesta pravdy a spravedlivosti v soudích. O témž prorok dí: „Cestu pravdy sem zvolil, souduov tvých nezapomenul sem.“ Osmá cesta jest milosti, po níž člověk chodí z dobrého skutku v lepší, o tom prorok dí: „Půjduť s cností do cnosti a vidín bude Buoh bohuov Sion.“ Devátá cesta jest slávy, jíž jdou světí, následujíce Jezu Krista. O tom svatý Jan v Zjevení dí: „Budouť se mnú choditi v rúše bílém, neb jsú ho hodni.“
A jakžto cest dobrých jest mnoho, nadto zlých jest více. Neb cesta zlých jest široká, ale cesta dobrých jest úzká, o tom Kristus ve Čtení dí: „Úzká cesta, jenž vede do nebe a málo jich jest, jenž jí jdou.“ {Rozličné cesty}textový orientátor Neb onen jde cestou nevěry, onen závisti, onen nespravedlivosti, onen cestou lakomství, onen hněvu, onen pýchy, onen cestou žádosti těla. Ale když na cestu dobrú máme jíti, máme s sebú vzíti pokrmy a chleby, jakož toho duovod máme na Eliášovi proroku, kterýž posilněn jest chlebem. Též i Kristus na poslední večeři posilnil jest apoštoluov po všem skutku chlebem života a nápojem vykúpení. O kterémž pokrmu nechci tuto praviti, než když toho čas bude, té Lži oznámiti, jenž jest slovo Boží.
Dajž, Pane, nám povstati a na tu cestu se připraviti, abychom jíti mohly, sestry najmilejší, při svú spravedlivú pokázati, kdež by po nás všickni šli. A ta Lež k témuž se obrátila a pustila los muoj, v němž sem chtěla účastnost míti. I vím jistě, ač ten nebude chtíti ke mně se navrátiti i následovníci jeho, jakož podobné jest, že jedna ovce mnoho jiných ovcí zkazí a jablko od jabloně daleko se nekulí. Ale spůsob Pán strom, ten na němž by odpočíval Duch Boží, a my strážce jeho abychom byly. Neb znám plnú víru vaši, že všecka tato rada od vás, sestry najmilejší, všech i každé zvláště, jest z upřímnosti srdce a dostatečné naučení ke všem odporám proti té Lži. Protož co muož řečeno jiného býti, potvrď toho, Pane, v nás cos učinil nám, Hospodine. Neníť povýšeno srdce mé, ani jsú pozdviženy oči mé, ani sem chodila u velikých, ani v divných věcech nad mě, ač sem nesmýšlela dostatku pokorně, ale povyšovala sem duše mé, jako dítě ostavené od matky své, jakož odplata duše mé, naději měl Israel v Pánu od nynějšího času až na věky.
{Navštívení Boží}textový orientátor To pověděvši Pravda k sestrám jiným i umlkla jest a navštíveny jsú všecky milostí Boží. Neb Kristus mezi těmi sestrami a v radě jich byl podlé slova, kteréž řekl jest: „Kdež dva nebo tři zberú se ve jméno mé, já sem mezi nimi.“ I tuto jest nepochybovati, že jest také byl a bývá, kdež jsú sestry ty. A po těch řečech učinily modlidbu: K tobě voláme v tomto slzavém údolí, oči své milosrdné, Ježíši, k nám
