Tuto Chytrost radí, jak se jí zdá, aby Pravdě odpovědíno bylo skrze Lež, a žádný aby nemluvil, než sama Lež.
Kapitola 126
Poněvadž tak ráčíte míti, abych já mluvila, ač jsem najsprostnější z vás, ráda učiním to. Znamenati muožte, sestry najmilejší, že v té při, kteruož jest Pravda mluvila, mnoho dotýká písem hlubokých, kteréž vám, sestrám některým, tak daleko známy nejsou jako mně. K tomu také mluvila jest o stálých věcech, jakožto o tom slovu, že snáze nebe i země pomine než Boží slovo. K tomu opět mluvila jest, že by ona s svými sestrami zůstati měla dědičkou a náměstkou Kristovou. K tomu také mluvila, nás vysoce hanějící a téměř každé zvláště dotýkajíc rozličnými necnostmi a zvlášť sestry naší Lži, kteráž tu při proti ní vede a my podlé ní. Protož zdá mi se za hodné a spravedlivé, abychom ty kusy, kteréž ona mluvila, sobě naznamenaly a sepsaly a k nim i každému zvláště slušnú odpověd daly a dadúc na to odpověd, pokavadž se nám bude zdáti na její řeč svú potřebu a s svým polepšením. Také abychom mluvily a z jejího ustanovení na čem se s svými sestrami uradila a ustanovila, abychom jí v to jiné střelily. Shledáte to, že hned tak štěbetná nebude, když na jiné bude mysliti museti, než jest předsevzala. Protož každému k tomu slovu zdálo by mi se mluviti takto, jakož se dole píše etc.cizojazyčný text A toho již račte ujíti neb přičiniti, což se vám líbí opraviti.
I vece sestry: Milá sestra, známe všecky, že není co opravovati, ale děkovati a chváliti, i bylo by dobré, aby ty sama mluvila, poněvadž to tak předsevzala. Ale Chytrost vece: Není slušné ani hodné, abych já mluviti měla. Jedno proto, že by naší sestře hanba veliká, jakoby ona již Pravdy se bála a proti ní odpovědati neuměla, neb ony jsú sobě vždycky odporné a z dávních let pře proti sobě vedúce. Druhé proto, jakž by se Múdrost v řeč proti mně vpeřila, daleko by nám s ní tíže bylo než s Pravdou, protož nám sluší se velmi opatrovati ve všech příbězích, neb to na oko viděti jest, že soudce i všecka rada jeho velmi nákladni jsú Pravdě a víc jí přejí nežli nám. Protož tuto mluvíc mezi sebú, jest nám na dvé těžko, soudcím nevěřiti a od strany hanby na se čekati. Ale buďme mužné a nedajme na sobě strachu znáti, bychom pak i za haléř nestály. I zůstaly na tom, aby Lež před se mluvila a zítra ráno vstavše, šly jsú k hodině položené před soud.
