jejich dobrých užitkuov. Neb v jejím díle málo budeš usilovati a brzo budeš jísti z jejích pokolení. Neb jest velmi příkrá múdrost neučeným lidem a nezůstane v ní bez umění. Jakožto moc drahého kamení zkušení bude v nich a nepomeškají zavrci je. Nebo múdrost učení jest podlé jména jejího, ale mnohým není zjevená. Ale kterým jest oznámena, s těmi zůstane až do vidění Božího. Slyš, synu, a přijmi radu rozumu a nezamítaj rady mé. Uvrz nohu tvú v její pouto a v její náhrdlek šíji svou. Podlož své rámě a nos ji a nebuď teskliv v jejích okovách. Ze všeho újma tvého přistup k ní a vší silou tvou chovaj cest jejích. Stíhaj ji a zjeví se tobě a ustavě se s ní neostávajž ji. Nebo naposledy nalezneš při ní odpočinutí a obrátí se tobě v kochání i budú tobě pouta její na obranu silnú a na podvaly mocné a náhrdlek její k oděvu slávy. Nebo krása života jest v ní a její okovy přivázané spasitedlné. Místo oděvu slávy oblečeš se v ní a korunu utěšení vstavíš na se. Synu, budeš li mě poslúchati, naučíš se ji a poddáš li svuoj úmysl, múdrý budeš. Přichýlíš li ucho své, přijmeš učení a budeš s milostí poslúchati, moudrý budeš v množství múdrých. Postůj a k jich múdrosti srdcem se přijednaj, aby všecko právě mohl o Bohu slyšeti a přísloví chvály jeho neutekú před tebú. A uzříš li smyslného, prociť k němu a vzchody v jeho domě tlač noha tvá. Měj své myšlení v přikázání Božím a najvíce v jeho rozkázání ustavičen buď a on tobě dá srdce i žádost múdrosti bude tobě dána.“
{Ohyzda člověka jest rozličná}textový orientátor Neb ohyzda člověka jest rozličná. I sluší nám o tom také věděti a které jsou to příčiny. To jest najprvé mateř mrzkost, skutek, škaredost, stav neustavičný, smrt tesklivá, rozpuštění misterné, zatracení ohyzdné, neb lidská křehkost na tom záleží, že na člověku sú ustavičnosti hynutí, nepodobnost k stání, snadnost k padení, nesnadnost k vstání, mrzkost v narození. Neb cožkoli mají, odjinad mají nedokonale, a stratiti mohú, nad kterýmižto ruka Boží býti má a ta ruka Boží jest dvoje: milosti a slávy. Ruka milosti na tomto světě, ruka slávy na onom světě. {Ruka Boží dvoje pět prstuov}textový orientátor V první ruce jest pět prstuov, totiž paterý užitek milosti Boží. První užitek hříchuov poznání. O tom hříchu řekl jest prorok: „Hřích muoj proti mně jest.“ Vždycky ten prst vpustí hříšnému Buoh v srdce, když jemu na pamět dává a přivodí zlé věci, kteréž jest činil.“ Druhý prst jest hříchuov rovné pokání, aby podlé množství hříchuov bylo pokání veliké, o tom dí Job: „Ruka Boží dotkla se jest mne.“ Ten prst Buoh vpustí v uši, když jej v skutku spravuje. To jest prst oné ruky, jenž jest na stěně psala, o níž psáno v Knihách Daniele proroka v 5. kapitole: „Mane techel fares. Totižto počteno jest, rozváženo jest a rozděleno jest.“ Neb rozčísti aneb počísti a na váze rozvážiti a rozděliti má člověk hříchy své a na sobě je má hubiti, totiž se jich káti. Třetí prst jest očištění pokušení a to bývá, když člověk častému odolání zvyká, moci ďábelské přemáhaje, ten prst vpustí Pán Buoh v oči, když v pokušení moc ďábelskou zatracuje. Jakož ve Čtení Kristus dí: „Jestliže prstem Božím, totižto mocí Boží vymítám ďábly, synové vaši čím vymítají?“ To jest onen prst, o němž čarodějníci faraonovi držíce osobu knížete pekelného, kteřížto jsú prvé i druhé čáry svými zjednávali proti Mojžíšovi a potom zhynuli, divíce se, řekli jsú: „Prst Boží to jest.“ Čtvrtý prst Božího přikázání naplnění, ten prst Pán Bůh vpustí v chřípě člověka, když v srdce nadchne, co má člověk činiti a co opustiti. To jest ten prst, o němž v Knihách Mojžíšových se píše: „Prst, jímžto Boží přikázání na dckách kamenných bylo napsáno a dobře na dckách kamenných psáno jest bylo, aby ne tak snadně zapomenuto bylo a shlazeno.“ O ten kámen se urážejí, kdož přikázání Boží přestupují. Pátý prst jest hříšníka spravedlivého učiniti a to bývá z dosti učinění a přikázání naplnění. Neb tu se již béře hříchuom odpuštění, ten prst vpouští se v ústa, když hříšník znamenaje dobrodiní božská
