výpovědi jednu stranu jste velebně chválili a druhú zhaněli. Však proto výpověd v tom přijímáme, abychom svobod našich a práv se držely, jakož tak učiniti míníme a z toho nevystúpiti pro žádného však z toho, což nám jest užitečné. Děkujem a rádi tomu rozumíme, nač nám s tou paní Pravdou přijíti na potom, již my jako s koláčem kumštuom našim líbezným se obrátíme a se opovídáme, že pryč pojedem, odpuštění berúc. Nuže, paní Pravdo, cožs vysoudila, nic jiného než slova, za slova by byla radči sama s námi rovnala, bylo by lépe a s věčí přízní. Již se paní sestry všecky Jejich Milost tuto stojéci opovídají, že kudyž budou moci, nepřízeň okazovati chtí a tvé služebníky, čímž budou moci odvozovati od tebe. Aby znala, že nepřátely máš, přijde li kdy na to, že nás budeš míti bíti, jistě věz, že se brániti budem, pokadž budem moci bez lítosti, seděli tobě, neumaluojž, pakli nám my neumalíme ani rozmažem, buď tím jista. A poklonivši se i šly do hospody. A zítra ráno vsedavše, jely pryč. Ale prvé, než šly s paláce, Pravda počela řeč tuto a dobrú až do konce a ony slyší.
Tuto paní Pravda přistúpila a klekla s sestrami svými vysokým hlasem chválu vzdávala a že po cestách Páně navěky choditi chce.
Kapitola 151
Potom zvučném hlasu a chvále paní Pravda přistúpila i klekla i se všemi svými sestrami. I vece hlasem vyžším, než jest kdy prvé ve vší při své mluvila a své ruce spěvši: Hospodin kraloval, ač hněvají se lidé, jenž sedíš na Cherubínu, pohni se země, Hospodin na Sionu veliký a vyvýšený nade všecky lidi. Chválu vzdajte jménu tvému velikému, neb hrozné a svaté jest a počestnost králova soud miluje. Ty způsobil jsi pravý soud a spravedlivost v Jakobovi tys učinil. Povyšte Pána Boha našeho a klanějte se podnoží noh jeho, neb svatý Pán Buoh jest náš. „Protož slyšte nebesa, co mluviti budu a slyš země slova úst mých. Spolu zrost jako déšť učení mé, též jako rosa výmluvnost má, jako příval na byliny a jako krúpě na trávu, neb k jménu Božímu volati budu. Dávajte velebnost Bohu našemu, dokonalá jsú díla Boží a všecky cesty jeho soudové. Buoh věrný a beze vší zlosti spravedlivý a pravý. Shřešili jsú jemu a ne synové jeho v ní jsú. Pokolení křivé a převrácené. To li odplacuješ Bohu, lide bláznivý a nemúdrý? Zdali on není otec tvuoj, kterýž vládne tebú, učinil a stvořil tě? Pomni na staré dni, zpomínaj na všecky rody. Otěž otce svého a zvěstujeť tobě starších tvých a povědíť tobě: Když dělil Najvyžší lidi, když rozděloval syny Adamovy, ustavil jest cíle lidské vedlé počtuov synuov izrahelských. Ale díl Boží lid jeho, Jakob provázek dědictví jeho. Nalezl jest jeho v zemi pusté a v městě hrozném a široké pustině, obvedl jeho, učil a ostříhal, jako zřetedlnice oka svého. Jako orlice popúzejíc k létání ptačencuov a nad nimi létajíc. Rozestřela křídla svá a přijala je a nesla na pleci svú. Sám Hospodin vúdce jeho byl a nebyl Buoh s ním cizí. Ustavil jej nad vysokou zemí, aby jedl ovoce polní, aby ssal stred z vopuky a olej z skály najtvrdší, máslo z bravuov a mléko z ovcí, s tukem beranova, skopcuov, synuov bázeň a kozly s bílou pšenicí a krev, vinné jahódky pili. Najtišejší zbouřel jest zmilelý a protivil se, zbouřiv, ztučně rozšířil se. Opustil Boha, stvořitele svého, a odstúpil od Boha, spasitele svého. Popudili sú jeho v cizích
