tak jest srdce pyšných lidí. A jakožto přihledač vida pád bližního svého, jenž dobré věci ve zlé obracuje, protiví se a na vyvolené vzkládá ohyzdu. Od jedné jiskry zjímá se oheň a od jednoho lstivého rozmáhá se krev. Nebo člověk hříšný své se krvi protiví, protož chovaj se pilně od úkladného, neb ukládá o tobě lest. Ať nepřivede na tě posmívání věčného. Připusť k sobě cizozemce a podvrátí tě v búři a odvede tě od vlastních cest.“ „Kdy dobře činíš, viz komu činíš a bude tobě mnohá milost v tvém zboží. Učiň dobře spravedlivému a nalezneš velikú odplatu ne od něho, ale od Boha. Není tomu dobro, kdo jest ustavičen v zlosti a jenž almužny nedává. Nebo najvyžší nenávidí hříšných, ale milost jest. Daj milosrdnému a nepřijímaj hříšníka. Neb nad nemilostivými a hříšnými učiní Buoh pomstu, zachovávaje je ke dni pomsty. Čiň dobře pokornému a nedávaj nemilostivému, zapověz, ať jemu chlebuov nedávají, ať jimi nebude silnější tebe. Nebo dvoje zlé nalezne z toho ze všeho, což jemu dobrého učiníš. Neb i všemohúcí nenávidí hříšných, nemilostivým navrátí pomstu. Nebude poznán v dobrých věcech přítel a ve zlých věcech neutají se nepřítel. Nebo jako rez kazí železo, tak zlost jeho, ač by pak jsa ponížen chodil, shrbiv se odvrz mysl svú od něho a střež se jeho. Nepostavuj jeho podlé sebe, ani sázej na své pravici, aby vrátě se, nestál na tvém místě důstojenství tvého. A tak naposledy poznav slova má a mých by řečí želel. Kdo uléčí zaklinače raněného od hada i všecky, ješto se blíží k jedovaté zvěři, i toho, jenž tovaryší se zlým mužem a obalen jest v jeho hříchy. Za jednu hodinu ostane s tebú, pakli klesneš, nepozdrží tebe svými rty. Nepřítel lahodí a v svém srdci lest strojí, aby tě převrátil v jámu. Svýma očima slzí nepřítel, ale nalezne li svuoj čas, nebudeť syt krve. Nebo přiběhne li na tě zlá příhoda, nalezneš jej proti sobě prvního. Svýma očima slzí nepřítel a činí se jako s pomocníkem, podryje paty tvé, hýbaje svú hlavou a rukama svýma lomí a mnoho šepce, promění svú tvář.“ Ač tyto řeči múdře se pravily, však jest potřebí i jiného k tomu rozmluvení.
{Deset stupňuov trpělivosti}textový orientátor Poněvadž každá z vás k tomu slušnú přímluvu učinily ste, takéž já pravím, že jest deset stupňuov k trpělivosti, kterýchž jest potřebí sestře naší k při její. První stupeň, nebyti příčina k popuzní bližního. Druhý, jsa vyžší, neodreptávaj a nemsti se nad menším a nižším sebe, svému zléčiněnci, nečiň téhož jako on tobě. Třetí, snadně odpustiti a snadnější býti k odpuštění, nežli ten, kdož se tobě koří k prošení. Čtvrté, ochotně se postaviti v trpělivosti, jakož se jest postavil Job a setrval až do konce bez ústupu. Šesté, neměti v nenávisti těch, kdožť zlé činí. Sedmé, milovati protivníky. Osmé, všem dobrodiní činiti. Devátý, za všecky se modliti. Desátý, položiti se samého mrzčejšího, nežli své všecky protivníky.
A tak kajících jest truoj stav. První počínající, druhý prospívající a třetí dokonávající. O tom míní se v tom slovu, kdež mudřec dí: „Synu, přistup k službě Boží.“ To jest počínající. „A stůj v bázni Boží a připrav duch svuoj ku pokušení.“ Toť prospívající. „A spoj se s Bohem.“ Toť dokonávající. A to vše mudřec napomíná. Ale stav počínající záleží na trojí věci: na skrušení, na vyznání hříchů a na dosti učinění. Stav prospívající také na trojí věci záleží, na ohyzdě hříchu, aby jej v ohyzdě měl, na činění cností a na stálosti v pokušení. Dokonající stav záleží na trojí věci. Totiž na čistotě srdce, na lásce Boží a na svrchovaném stvořiteli sezření. A jsú každého stavu zvláštní znamení.
{Počínající stav patero znamení}textový orientátor Neb najprv stav počínající má paterú věc, žádost pravú srdečnú v pravém rozumu, co činí pevný úmysl vystříhati se víc zlého, hotovost k dobrému činění nad nedostatky bližních, zamúcení a bedlivě slova Božího poslúchání. První znamení milosti vlité a vložené v srdce jest žádost pravá, jehož rozum jest neb láska a hřích jsou odporní sobě. I protož v jedné vuoli státi nemohou.
