Kapitola 142
Pravda s pokornú postavú vece: Známy jsú z počátku pře této řeči mé tobě, Pane najsvatosvětější, že pro nic zlého ani svévolného sem jich před se nevzala ani mluvila, než pro chválu vaší, Pane, jako Pána a Boha mého. A pro lidské poznání, co jest rozdíl mezi zlým a dobrým, aby to poznaje lidský národ, cestu sobě, tebe Pane, k nalezení oblíbil. Aniž ještě přestanu a přestávám touž žádostí pracovati, až se naplní počet znamenaných v slávu tvú. Ale aby známy byly řeči, již teď často mluvené i nynější poslední této Lži přístojící i s sestrami jejími, musím pověděti a oznámiti proti tomu, neb by mělo přestáno býti, uražena by byla svatosvatá Svatost Vaše. {Svrchovaná dobrota co jest}textový orientátor Poněvadž ty jsi Pane svrchovaná dobrota, chci málo k tomu pověděti, co jest svrchovaná dobrota. Ty jsi, Pane, svrchovaná dobrota, ty chtě obcovati svú dobrotú s lidmi, stvořil jsi stvoření rozumné, kteréž to stvoření, aby svrchovanému dobrému rozumělo, rozuměje, aby milovalo, miluje, aby jim vládlo, vládna, blahoslavené bylo.
{Důstojenství člověka}textový orientátor Důstojenství člověka záleží na tom, že Buoh stvořil jest člověka rozumně múdrého, života nevinného, panstvím mocného. První se znamenává v tom, že člověk jest stvořen k obrazu Božímu. Druhé, že smysl rozeznání má. Třetí, že člověk jest učiněn pánem nad zvířaty a to má moc člověk obraceti k dobrému. I když to učiní, netoliko to stvoření poddané bude člověku, ale sám Buoh k dobrotě se poddává. Jakož prorok dí: Vuoli bojících se učiní, i také anjelé, jenž jsú dáni k ostříhání, i také lidé, jenž jsú dáni k skušení. Také zlí lidé poddaní jsú, jenž dobrým více pomáhají, protivíce se jim, nežli mohli pomoci, posluhujíc jim. {Tělo aby bylo duši poddáno}textový orientátor Tělo také dal jest Pán Buoh člověku, aby bylo duši poddané, aby jí hovělo bez protivenství a aby bylo duši poddané bez libosti tělesné. Jakož duše byla jest nevinná, však jest mohla hřešiti, takéž aby tělo moha hřešiti, mohlo se hříchu zdržeti. Ač i tělo bylo netrpělivé, aby mohlo trpěti, a tak na se smrtedlnost přijíti. I protož mohlo jest umříti i neumříti, mohlo jest míti dostatek i nedostatek, mohlo jest hověti i protiviti se, a to jest proti přirození nedostatečné, jenž jest bylo z ničehuož stvořené. Avšak bylo jest to tělo, že v něm žádný boj protivný nebyl, žádné hnutí smilné, neřádné, žádné umenšení síly, žádné porušení smrti. {Pomoc čtverú dal Bůh člověku}textový orientátor Nadto dal jest jemu čtverú pomoc. Jednu k pravé vuoli. Druhá k reptání neb odmlúvání proti zlému. Třetí k nabádání k dobrému a to jest dobré hnutí pomoc umění, jenž osvěcuje rozum k poznání Boha svého a svět, kterýž jest pro člověka učiněn. Čtvrtá pomoc jest láska zapalující žádosti k milování Boha nade všecko a bližního svého jako se samého. I ten, kdož Boha miluje, ke zlému nikoli nepřistúpí, věda, že Buoh zlého nenávidí, i pro milost jeho toto od sebe odvrže a opustí. Miluje li bližního, nepřeje jemu nic zlého, ale odvede jej od zlého, aby se naň též Pán Buoh nehněval, jako by sám nerad od Boha na se hněvu dočekal. {Trojí oko dal Bůh člověku}textový orientátor Protož k tomu dal jest Buoh člověku trojí oko. První tělesné, jímž by viděl svět. Druhé rozumné, jímž by viděl rozeznání. Třetí oko myšlení, jímž by viděl Boha. A tak okem tělesným vidí člověk, co jest zevnitř zlého na jiném, má jej vystříci. Okem rozumu vidí, co jest vnitř, a to aby péči měl vyvésti z pokrytství. Okem myšlení vidí a dosáhne, co jest svrchního, totiž že Buoh minut býti nemuož, neb odplatu neb pomstu člověku učiniti. Neb o tom Řehoř v mravných knihách o důstojenství a hubenství člověka pověděl: „Proto člověk v ráji postaven byl, jestliže by přikázání Boží zachoval, aby bez úsilé do věčné radosti vzat byl.“ Ale že nade všemi věcmi ustaven byl, ztrativ
