Tuto Pravda přistúpiv a klekla před stolicí soudce, díl k první žalobě své a díl k slovuom Lži odpovídala a k tomu jejích sestr skutky oznamovala. A že jest cesta její zlá i pře.
Kapitola 121
Po řeči Lži přistúpila jest Pravda a klekla jest na kolena svá i vece: „Chváliti tě budu, Hospodine, ve všem srdci svém, vypravím všecky divy tvé. Veselitiť se budu a plesati v tobě, vzdám chválu jménu tvému, Najvyžší. Kdyžs obrátil nepřítele mého, zase nemocní budou a zhynou od tváři tvé. Nebos učinil soud muoj a při mú, sedl jsi na stolici, kterýž soudíš spravedlivost. Lál jsi lidem i zhynul jest nemilostivý, jméno jich shladil jsi věčně, navěky věkuov. Nepřátelé zhynuli jsú, mečové do konce a města jich zkazil jsi, zhynula jest pamět jich s zvukem. A Hospodin až navěky zůstane, připravil v soudu stolici svú. A on súditi bude okršlek země v spravedlivosti, súditi bude lidi v spravedlivosti. A učiněn jest Hospodin útočiště chudému, spomocník v potřebách, v zámutku. A úfaje v tě, kteříž znají jméno tvé, neb si neopustil, kdož hledají tebe, Hospodine. Chvalte Hospodina na Žaltáři, kterýž bydlí v Sionu, zvěstujte mezi pohany učení jeho. Neb hledaje krve jich, rozpomenul se jest, nezapomenul jest volání chudých. Smiluj se nade mnú, viz pokoru mú nad nepřátely mými, jenž vyvyšuješ mne od bran smrti, abych zvěstovala všecka kázání tvá. V branách dcery Sion veseliti se budu v spasení tvém. Uvázli jsú pohané v záhubě, kterouž jsou učinili. V osidle tomto, kteréž sú skryli, pochycena jest noha
