I stalo se jest, když povědíno jest Lži a paní Lakomství, že sestry její, totiž paní Lakota a Smilství k nim přijely jsú. I vstavši s pospěšenstvím, šla jest proti nim, vítajíc je a řkúc: Vítajte sestry milé, vás sluší vítati, ješto jste nelenivé. Ale ony sestry, to jest paní Pýcha a paní Hněvivost, Závist a Nenávist i Lenost, jak ty meškají, vím to, že přirození jim panuje. Dávné jest přísloví, že nerado jablko od jabloně daleko padá. Pakli upadne, vždy se zase stopkú obrátí. Však jim tak daleko za zlé nemám, pro jich přirození a ohlédši se na Lakomství, vece. Vidíš li, žeť jest na mé přišlo, ačs mi věřiti nechtěla, že po listech nic nebude. Již odpověděla sestra: A ty různice činí našim nepřáteluom veselé, ješto když se shledáme, vždyť jim slovce s opatkem povím, bychť měla za to mnoho trpěti. Přestavše těch řečí potuď, i vede se do pokoje, kdež Lež posadí sestry. I kázala hojnost k nim přinésti i pití. Též hudby, pištby, kajkléře, hry, šachy, vrchcáby, karty i všecky jiné kratochvíle snese jim. I jaly se hodovati a kratochvílily a když noc přišla, šly jsú spat a odpočívat.
Toto praví Smilstvo poselství od Pýchy i od jiných sestr Lži.
Kapitola 41
Když potom sestry ráno vstaly, poslaly sobě po bradýře a vonými vodami sobě hlavy kázaly zmýti a kadeří nadělati i zmyvše se, zasadí se za stuol. Tehdy Smilstvo vece: Sestry milé, paní Pýcha, Hněvivost etc.cizojazyčný text, sestry naše i vaše kázaly nám pověděti vám, službu svú pravíc skrze nás, že jakož ty, paní Lži, obeslala si je i nás, žádajíc příjezdu našeho, tak Jich Milost praví, že žádají úmyslu tvého spraveny býti. {Smilstvo nechce klamati}textový orientátor Ale já klamati nechci, ale domnívají se, že by nic tak pilného nebylo a že by jinačejší nepravdivé tůčky od tebe smyšleny byly a že by proto jich k sobě žádala, paní Lži, že často ty umíš takové kumšty, Tvá Milost, činiti. Pakli jest co jiného a jistého, že žádají toho, aby ráčila Tvá Milost i s paní Lakomství k nim sjeti s námi hned, že rády poradí i pomohú, což budou moci, což vaší cti i jich a dobrému bude, nákladuov a práce nelitujíc věrně, a což by měly nyní utratiti, že radši potom to naloží, ač pilnější přijde. To jest úmysl sestr našich od nás poslaných i nás krátce dotčený. A ohlédši se na sestru Lakotu, tak li ty pamatuješ, či co víc, pověz, teď čas jest. Již sestra Lakota, tak i já pamatuji, není víc nic.
{La[k]text doplněný editoremomství naříká na Lenost}textový orientátor To uslyševši Lakomství, i vece rozhněvavši se: Vímť já povahu Pýchy, žeť chce přílišnému ráčení a vždy, aby se jí modlili a ráčili, vše vhod dobro. Druhdy, milý Bože, by na ni přišlo také někdy, aby tak chudá, nuzná bydlela, že by paterým tré přikrývala, aby se její svévuole umenšilo, ješto na ni tak hněvivá nejsem, jako na tu bezecnú, proklatú mrchu Lenost. Vím, že se ta okúní a peče u kamen, sotva mluvíc. By nyní v slívy bylo, lehnúc pod dřevem, prosila by slívy, aby jí upadla v ústa pro shnilost ruky stáhnúti by nesměla. Než bych taková býti měla, dala bych své tělo psuom snísti, škoda zróstu a podoby, več to Buoh duši vstrčil jedno žraní a sraní.
A když tak horlila, těšily
