Najprvé nemoc přichází z přílišného jedení a pití, tou nemocí byl jest nemocen Adam, jenž jest jedl jablka z zapověděného dřeva. Protož nemocí mysli těla zahynul jest, tento hřích obžerství mnohým i podnes v světě panuje, jímž často bývají nemocni. Druhá nemoc přichází z přílišné studenosti, to jest hřích smrtedlný a jest přirození studeného tak, že oheň milosti uhašuje, nebo Jeremiáš dí: „Jako čisterna studenou svou vodou činí, takéž studenou činí duši hřích smrtedlný.“ Tato studenost činí v dobrém skutku lenivého, o tom v Přísloví psáno: „Pro zimu lenivý orati nechtěl.“ To jest srdce svého zkrájeti nechtěl skrúšením, ani jeho osíti dobrými skutky. Třetí nemoc přichází z přílišné krve a z porušení krve. První přílišná krev jest zbytečného zboží, kteréž jest častokrát příčina hřícha. Prorok v Žalmu dí: „Vyšla jest jako z tučnosti nešlechetnost jich.“ Druhé jest krev shnilá, to jest žádost tělesná, kterážto duši poškvrňuje a činí ji shnilú, jakož Jeremiáš dí: „Když rozmnožíte modlitby vaše, neuslyšíť jich, neb ruce vaše plné jsú shnilé krve.“ Ozeáš prorok dí: „Krev dotkla se jest krve, totiž jeden hřích druhého.“ Čtverá nemoc přichází z vlhkosti, to jest z množství hříchuov všelijakých porušení. Kristus dí o něm, kteříž jsú v cizoložstvu ženu popadenú přivedli: „Kdo z vás bez hříchu jest, první vrz na ni kamenem.“
{Čtvero lékařství proti čtyřem hříchům}textový orientátor Ale proti těm čtyřem hříchuom Pán Kristus učinil čtvero lékařství a uzdravil je sám sebú. První nemoc, obžerství. Uzdravil je, když se jest postil čtyřidceti dní a nocí. My také máme tu nemoc obžerství uzdravovati utrpením a posty v skrovnosti v jídle a pití. Ekleziastikus dí: „Kdož zdrželiv jest, prodlíť sobě zdraví..“ Než zdrženlivost má býti o dvú křídlú, maje modlitbu a almužnu. O tom Kristus dí: „Toto ďábelství nemůž vyhnáno býti, než postem.“ A almužnu a modlitbu přidal, modle se sám Bohu. Tak kdož činí puost a nečiní almužny žádné, ani skrušené modlitby, ostáváť na zemi jeho utrpení, ale když má půst a modlitbu a almužnu, tehdy to utrpení doletuje do nebe. Druhú nemoc uzdravil Pán Kristus potem, když se jest potil až krvavé kruopě na zemi kapaly, neb se rozpálil ohněm našeho milování a tak naši studenost zahříl. Tím potem máme se potiti, slzy vylévajíc ne z pokrytství, ale z upřímnosti srdce. Neb tehdy se srdce potí, když oko pláče v upřímnosti. Třetí nemoc uzdravil pouštěním krve, když jest z rukú, noh i z boku krev vypustil, k tomu příkladu my žíly úduov svých otevříti a krev z nich pustiti máme. O tom puštění v Přísloví psáno: „Žíla života ústa spravedlivého, ale ústa zlostných zakrývají nešlechetnosti.“ Neb troje jest krev, někdy jest porušena aneb jako shnilá a někdy přílišná, to jest zbytečná a někdy potřebná. Tehdy jest chvalitebné pouštění, když krev porušená vychází, zbytečné se umenšuje a potřebná se zachovává, krev porušená jest milování hříchuo, ta má býti vypuštěná všecka, krev shnilá jest milování světa, když kdo miluje zboží a zbytky, té má býti umenšeno almužnú a udělením pro Buoh. Ale krev potřebná jest milování Boha, ta jest příčina zdraví a života duše. Protož má býti zachována, neb milování Boží zachovává člověka ve všech dobrých skutcích. Čtvrtú nemoc uzdravil Kristus hořkého lékařství přijetím, jakož v Žaltáři dí: „Dali jsú mi v pokrm muoj žluč a v žízni mé napájeli jsú mne octem.“ To lékařství hořké, žádost hřícha a skrušení srdce máme přijíti, kteréžto čím hořčejší bude, tím mocnější a lepší bude k vyhnání zlého neduhu.
{Zdraví pravého znamení čtvero}textový orientátor Ale pravé uzdravení jest čtvero znamení. První znamení jest žádost řádná, neb troje jsú věci, jenž žádány býti mohú. Totiž škodlivé, zbytečné a potřebné. Jestliže nemocný žádá škodlivých věcí a zbytečných znamení jest, že není právě zdráv. Pakli žádá užitečných a potřebných, právě jest zdráv. Škodlivé věci jsú zlé tovarystvo a příčiny k hříchu, protož ti, kteříž mají žádost k tělesným věcem, nejsú právě uzdraveni. O nich prorok v Žaltáří dí: „Hlad trpěti budou jako
