Tuto po rozsudku apoštolé i jiní v radě vstavše, chválu vzdávali Bohu a píseň zpívali.
Kapitola 149
Jak výpověd skrze rozkázání Pána a Boha všemohúcího oznámí se skrze kancléře, Jeho Svatosti, a dočte, tak hned apoštolé i jiní v radě příslušející vstali a stojéc, počeli hlasem zpěvati, řkúce: Ej, dnové rozpuštění pomíjejí, dnové zachovatedlní se navracují, čas již střízlivý nastává, hledajmež Pána čistým srdcem v chválách, také u vyznáních soudce Pána, buďte upokojeni. Nezapírá ten odpuštění, jenž chce, aby člověk hledal smilování po břemenu faraona služebném, po řetězu Babylona ukrutném. Člověk svobodný své vlasti hledaj nebeského Jeruzaléma, radostiž toho vypovědění, utíkajme a s Božím Synem přebývajme, neb to služebníka jest čest, ač svého Pána spolu dědicem jest. Kriste, buď nám toho života vůdce, pomni, že jsme my tvé ovce, za něž jsi se sám i duši svú pro nás na smrt jako dobrý pastýř vydal. Sláva i čest buď Otci i Synu i také Duchu svatému, jakož byla na počátku, spolu i nyní, potom i vždycky.
K tomu zazpívali druhou píseň vyžším hlasem, nežli prvé: {Tě Boha chválíme}textový orientátor „Tě Boha chválíme, tě Hospodina vyznáváme. Tě věčného Otce všecka země ve cti má. Tobě všickni anjelé, tobě nebesa i všelijaké moci, tobě cherubín i seraphin bez přestání volají, svatý, svatý, svatý, Pán, Buoh všech zástupuov. Plná jsú nebesa i země velebnosti, chvály tvé. Tě slavný apoštolský zbor, Tě prorocký hodně chválí počet. Tě mučedlníci skvúcí zástup chválí, tě po okršlku země svatá církev vyznává. Otce nesmírné velebnosti, jemuž se hodno klaněti, tvého jediného a pravého Syna svatého, také utěšitele Ducha. Tys král slávy, Kriste, Ty jsi věčný Otcuov syn. Ty k vysvobození chtě přijíti, člověčenství nelekal jsi se života panenského. Ty, kdyžs přemohl ostrost smrti, otevřel jsi věřícím království nebeské. Ty na pravici Boží sedíš v chvále otcově. My věrně, že máš súdit přijíti. Protož prosíme tebe, smiluj se nad svými služebníky, kteréžs předrahú krví vykúpil. A kaž je věčnú s tvými svatými chválou darovati. Spas lid svuoj, Hospodine, a daj požehnání lidu svému. A zprav je a povyš jich až navěky. Po všecky dni děkujeme tobě a chválíme jméno tvé navěky i věky věkoma. Rač nás, Hospodine, tento den bez hříchu ostříhati. Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi. Buď milosrdenství tvé, Hospodine, nad námi, jakož sme naději měli v tobě.
Tuto Lež opět mluví a Pravdě hrozí, že její nepřátelé chtí býti a odpuštění berou.
Kapitola 150
Když přestaly chvály nahoře psané rada Boží. Tehdy Lež vystúpivši i dí: Svatosvatý a najsvětější Pane, jakžkoli jsme příliš zhaněny a v této při na dvoře Tvé Svatosti, ješto se nám toho nemělo státi a za to opravy nemáme. I u výpovědi
