Tehdy sedě kancléř na místě svém, i šeptaly jsú se strany každá o svú při přemýšlejíc a mlčely jsú na dlouhou chvíli. Tehdy Pravda počne mluviti: Najsvatosvatější a svatý Pane, já míním dostáti a stanu ráda k tomu dni a hotová sem ráda státi a chci beze všech omluv. Bohdá a v Boží vuoli jest pře má. Též i přístojící Lež vece: Já řeči soudce nezamítám, a tak hotová sem, nemnoho mluvěci, jako někdo mnoho štěbetuje. Mníš, paní poctivá, že žádný neumí mluviti, než ty. {Lež zdá se velmi sprostná}textový orientátor Rač věděti, že bych hned mohla k Tvé Milosti odpověd dáti, ač se velmi sprostná zdám, ale ne se vším na ryňk, leč zvíš, jak jinému prodaj, projde, slušíť na zubích držeti, shledáš, žeť tepruv mluvení třeba bude, když se najméň naděješ. {Urození svého nevíš li}textový orientátor Nechceš soused zachovati, staré jest přísloví: „Nevíš li urození a zachování svého, rozhněvaj souseda najbližšího, povíť povahu života tvého.“ A poněvadž mně jest státi i na to pomyslím. I poklonivši se Lež, to řekši i jde pryč. Ač Pravda chtíc ji odpověd dáti, ale pokynuli jí, aby mlčala, i učiní tak. Avšak jí žel bylo řečí posměšných. A soudce vrátí se s radou svou do chvály své.
Tuto Lež myslí o své při a vešla jest do krčmy, aby sobě veselé učinila. A poslala po sestru svú Lakomství. Kdež jí Lakomství radí, aby poslala po Pýchu a jiné sestry, aby k nim přišly a poslem zjednala a sebe netrmala.
Kapitola 37
Lež uznamenavši a na mysl vzala sobě, jaká jest ji příhoda potkala, pomyslí sobě, súcí v příbytku svém, všedši s radostí do krčmy, dala sobě veselé. Potom poslala po Lakomství i vece k ní: Měj děk, přítelkyně má, že tak si mi hotová, prosím poraď mi. Věz, že jest mne nové a neslýchané nyní potkalo. Paní Pravda, jenž chce vším světem vlásti, učinila jest žalobu na mne před Bohem, to jest Trojicí svatou, a podala jest mne Trojice svatá před soudce spolu jich rovného, totiž Ducha svatého.
