Kapitola 75
To uslyševši Chytrost, zarmútí se sama v sobě a poče státi a mysliti dlúhou chvíli. Neb na počátku tuto ještě bez odpovědi konečné dotčeno mi jest k svědomí mému a saháno, abych osoby jmenovala, kteréž bych podezřené měla. Druhé osoby, kteréž by hodné a též nepořádné byly. I sluší na to pomysliti i bylo jí to proti její mysli. I řekla sama v sobě, budu li jmenovati, které mi se budou zdáti podezřené, budu museti provoditi, již tu při na se vezmu a s nimi v při stúpím a chtějíc já sestře své Lži dobře učiniti, sama sobě zle udělám a v nesnázku vejdu a naši jsú dvorní a my samy ne hned se srovnáme a o všecko uhoditi nemuožem, mohli by řéci, že sem víc učinila, než mi poručili a že sem uspíšila, než čas přišel. I lépe mi jest toho slušnými slovy odbyti, žádného nejmenujíc nyní, však potom ještě tomu čas bude. Také osoby jmenovati mi velí v soud a za soudce hodné a příslušné k tomu dvoru, tuť vlk leží, budu li jmenovati z jich sekty, co platno nám to bude, čímž víc jich bude, tím nám hoře. Pakli z našich milovníkuov, z toho smích učiní a jich nepřijmú, ale vynikni kudy vynikni, zhuoru neb doluov, já své povím. Neb potom budu moci řéci, že sú ty osoby z úmysla zhaněli, aby žádného mezi sebú neměli a kohož se jim líbí a bude všem známo, že k žádné naší žádosti ani prozbě nakloniti se nechtěli, než aby sami s svými soudili a s námi svú vůli měli.
A tak myslivši i otevře ústa svá i poče řéci: Svatosvaté Svatosti, Pane, na počátku z této řeči kancléřem Vaší svatosvaté Svatosti mně pověděné, nachýlena jest svatosvatá Svatost Tvá k mým žádostem poselství mého, abych prvé, než dostatečnú odpověd na žádost osvícených, urozených kněžen a paních, sestr mých milých, míti budu, osoby jmenovala, kteréž mi se zdají za podezřené oznámila a jmenovala. Znáti Vaše svatosvatá Svatost muož, bych osoby hned jmenovati měla a jich jména jmenovala, že jako všetečná před slávou tvou bych počtena byla a za bláznovství by mi mohlo připsáno býti, ale jest ne mnú samú, ale jinými paními, sestrami mými, skrze mě oznámeno, co a v jakých slovích již napřed dotčeno, z toho mi se dále nehodí vystúpiti, ani v zvláštní při vstupovati. Paní a sestry mé, před svatosvatú Svatostí Tvú k soudu povolány jsúc, ač před se k soudu přijde, strženo a složeno Svatostí Vaší nebude to moci býti, aby ta pře na jiné přijíti mohla. Ony budou moci mluviti a jmenovati, kohož se jim zdáti bude, neb nechati, a sem tím jistá, ač co mluviti budu, že i dovedu i snad někdo svého psaní smíti příti nebude, před svatosvatú Svatostí Vaší. Než pro lepší já o tom nyní všech při pokoji nechám. Neb i toho mi svatosvatá Svatost Vaše rač věřiti, že já tak mnoho pro lepší strany druhé, tu práci sem na se vzala, jako pro dobré sestr našich, kteréž jsou mne poslaly, chtějíc, aby všecky světa jako okrášleného stvoření, jedni druhých bez překážky požívati mohli, k tomu kusu nyní dále mluviti nevím, ale k tomu, abych do rady Vaší svatosvaté Svatosti osoby jmenovala k soudu soudce. {Chytrost lituje práce Ducha svatého}textový orientátor Poněvadž mi jest to dopuštěno a povolení od Vaší svatosvaté Svatosti mám, vždy litujíc práce Vaší svatosvaté Svatosti, chtíc, aby ji radši jiní nesli a v ní pracovali. Prvé ty osoby jmenovati chci, na něž by mi se zdálo slušné, té pře podati. Než osoby ty, když by na žádného toho vloženo a dopuštěno nemohlo býti, tepruv by ty měly k soudu jmenovány býti a súditi.
{Chytrost jmenuje k radě}textový orientátor Protož já je teď jmenuji, kteréž mi se k soudu hodny býti zdají. {Abraam}textový orientátor Abraam jest muž u víře poznaný, kterýž k rozkázání svatosvaté Svatosti Vaší i syna svého obětovati chtěl a již jej na hranici byl položil. {Mojžíš}textový orientátor Druhý muž, Mojžíš, kterémuž Zákon k sepsání a zjevná
