druhé proto, že císařovy milosti neměl. Tehdy Vladislav v ochtáb svatého Víta vejvodú jest učiněn. Potom pak toho měsíce listopada pány i žákovstvo do Prahy svolav, o biskupství s nimi chtě rozmluviti, kdo by měl volen býti. Vejvoda v té radě jisté bez povolení žákovstva kaplana svého Milíka, jiným jménem Daniele, za biskupa jim dal, jenž šestnádcte let a puol léta biskupem byl. Tento jistý Vladislav od ochtábu svatého Víta až do svatého Mikuláše panoval jest. Zatím povědíno, že císař Jindřich v Napuli umřel jest. Tehdy Přemysl zvěděv, svými náklady ku Praze přitáhl, nebo živi nebo mrtvi že s ním býti chtiece a vždy sobě potřeby dobyti chtíce a pánu svému knížetství. Vladislav s svým biskupem a s svými múdrými lidmi, kterakžkolvěk množství lidí přebýváše veliké, jel jim vstřieci, a tak s tiem pro pokojné dobré postúpil jemu pro bratrskú vieru. A pod takovú smlúvu s ním zaslíbení přátelské učiniv, aby spolu oba panovala: Přemysl v Čechách a on na Moravě. A tak jakž jima jedné milosti takéž aby byli jedné svornosti a jednoho panovánie.
Otcem dvú knížat na císařstvie
Vejvoda švábský Filip, bratr Jindřichuov, vejvody saského někdejšího, vadili sú se o císařství, každý z nich povýšen císařstvím chtě býti, léta Božieho MCXCVIII. A pak kolínský arcibiskup v Čechách Otu světil a korunoval a mohutský v Mohuči Filipa. Toho dne s povolením Filipovým Filip jest korunován.
Po letech Božích MCXCIX. Přemysl, král český, prošen jsa od Filipa, proti Otovi zdvihl se s svým vojskem, a zpuosobiv tam, což měl zpuosobiti, domuov se jest vrátil sčastně.
Řečeného léta M. CCI. Ota, druhý syn prvního Oty, umřel. A tak, jakž líčí bramburská kronika, ten jistý měl jest ženu s velikú chválú sobě danú z Vardy, však plodu neměl. Protož kříž přijev, do Svaté země a jinady po pútech pracoval jest. Když pak bratr jeho řečený Albrecht z Hažmburka zemi jeho nepřátelsky poplenil a on pak jav jeho u vězení byl vsadil i dal veliký diel země jeho a hraduov mejtburskému arcibiskupu. Potom z rukú jeho i manstvie věčné přijal, to jeho jedinké pečetí zatvrdiv. Tehdy v časech po smrti posledního Voltmara, bramburského markrabě, veliký svár a ruoznice o to byly. Potom pak Ota bratra svého Albrechta, vyněv z vězení, panství svého dědicem jest učinil. Když Ota tento druhý umřel, jakož již povědíno, Albrecht druhý byl pánem. Ten sobě pojal za ženu Metyldu, jenžto jest ji pojal Ota, z Brumcvíka vejvoda. Druhú dceru opět měl, potom oddána byla lankrabí. Potom pak měli spolu dva syny, Jana a Otu. A že ten jistý Albrecht byl velmi válečný proti Kazimírovi a Albrechtovi, knížatóm slovanským, a proti mejtburskému kostelu, jehož bráníše toho času Gimpter z Švamberka a Vykhart z Plavna, vytrhl. Tehdy proti mejtburským tvrdý hrad řečený Voldmirštete a Sderbrek udělal a proti Slovanuom druhú na Odře Odeberg učinil. Na to obdržel jest zase hrady Ošterburk Zifridovi z Aldenhušna.
Den svatého Gotharda u poledne léta Božieho M. CCI. na mnoho miestech země se velmi třásla a ihned pak toho čas snieh spadl jest veliký.
