jenž u Bietovska a v znojemskú vlast jest vtrhl a ohněm a lúpežem, mordem, bitím všecko napřekot zkazil a s tím se vrátil beze vší odpory. Téhož léta Teobalda Fridrich z země vypudil byl ven z Bramburku. Téhož léta onen jistý Ota klášter jeptišský jménem Arusse zákona svatého Benedikta založil, jakož kronika bramburská svědčí. Kterýžto Ota byl jest syn Albrechtuov. Potom jest skuoro umřel a v Levíně pochován.
Fridrich vejvoda bratra svého Přemysla proti Konrádovi k zkažení země moravské opět podruhé s větším vojskem jest poslal léta Božího M. C. LXXXV. Jehožto příští Konrád zvěděv, s velikú sílú Němcuov a Moravčicuov na tom městě, jemuž dějí Ludoměřice, jeho potkal, v kterémžto potkání tak veliký a těžký boj počali mezi sebou, že koňské řvanie a bojovný štěkot a od dusu koňského i obrážení jiného odění v Kumích slyšán byl, jenžto viec než za míli odtavad vzdáli jest. Tu jest tak mnoho zbito bylo českých i moravských pánuov, že jich po mnohu musili v jeden hrob klásti.
Osmdesátého šestého po tisíci a po stu letech věda Konrád, jemužto práce a trápení pravý rozum dala, že odolati Fridrichovi nijakž nemuože, skrze jednání některých lidí úkladných přijel k němu do Kúnic. A tak potom od toho času byli jsú svoji přátelé. Toho léta byla jest na Slunci nějaká pokaza i hned potom znamení byl jest veliký mor.
Tisíc sto a LXXXVII léta Páně Fridrich se všemi pány své země, s biskupem Jindřichem, s opaty a s jinými žákovstvem k císařovu dvoru povoláni jsou. A tu jest sněm veliký jměn.
Jindřich, marky držíše, léta Božího M. CLXXXVIII. tu stranu Labe a podlé Labe, hrabě stran Tramida řečený, nemaje dětí, když byl najprv kostel svatého Štěpána udělal v Tramgermundie, vida, že město Stěmdal tak řečené prospievá a lepší, založil tu kostel svatého Mikuláše a jiné kaštely i vsi i města obrátil jest a přichýlil k němu a učinil v něm probošta s dvanácti kanovníky. Ten jistý kostel Kříže Božího dřevem a dobrým dielem nebo částkú svatého Bartoloměje a s jinými svátostmi i klenoty jinými mnohými okrášlil jest a od súzení i od práva helberštadenského biskupa svoboden učinil. A tak na každý den pro náboženství v hedbávné kápi mezi kanovníky býval jest. Toho léta město Jeruzalém od pohanuov bylo obleženo a potom obdržáno, protož mnoho křesťanstva skrze žoldána bylo zmordováno.
Deváté po tisící po stu a po LXXX letech Fridrich, císař slavný římský, svého císařství léta třidcátého třetího a kralování třidcátého vosmého, vzev kříž, zjednav potřebu všicku k tomu, císařské věci a vladařství synu svému, římskému králi Jindřichovi poručil. Toho měsíce máje z Řezna svým vojskem zdvihl se na jézdu do moře, a tak při Dunaji až do Vídně připlul a odtavad až do Uher přitáhl, tam dále do Svaté země mysle se zdvihnúti. Téhož léta Fridrich, vejvoda český, jehožto pamět v požehnání buď věčném, umřel jest, na jehožto miesto vstúpil jest Konrád moravský, jenžto jediné panoval puol třetího léta. Ten jistý Konrád, s císařem v Napuli jsa, umřel jest. Tento jistý Konrád byl jest syn Litoltuov, syna Konrádova,
