Léta tisícieho LXXXII. Lipolt, rakúský markrabě, lúpežem i jiným způsobem neslušným v moravské zemi znamenitú škodu činil, Kunráta ani Oty nic sobě neváže, kteříž tehdáž tu zemi držali. Oni utekli se o to k bratru, pomoci žádajíce. Vratislav poslal posly své k němu s listy, žádaje ho, aby od těch neslušných věcí přestal. A když jim tak nic prospěti nemohl, sebral na kvalt vojsko svého lidu i také mnohým rytieřóm z německých zemí žold jest dal a s nimi do Moravy vtrhl. A tu sjev se s bratry svými, markrabí tomu odpověděl a hned zemi jeho hubiti počal, pro kterúžto věc markrabě ten, úfaje v moc lidu svého, k bitvě proti němu s velikým vojskem vyjel. A když sú se vojska s obú stran za dlúhý čas v bitvě krvavé hrozně třela, naposledy Vratislav s svými vždy bitvu obdržal a množstvie veliké Rakušanóv zmordoval tak, že jedva Lipolt s nemnohými preč odtud utekl. Po kterémžto boji Vratislav hojně s svými, kořistí rakúských nabrav, vesele se domuo vrátil.
Léta M. LXXXV umřela jest Jitka, žena Vladislava, vejvody polského, jenž byla dcera Vratislavova, vejvody českého.
O opravení Královstvie moravského a o jeho přenesení do Čech a o povýšení Vratislava na královstvie, jenž byl první král v Čechách
Léta Božieho M. LXXXVI. Jindřich, třetí císař tiem jménem jmenovaný, uložil veliký sněm na jistý čas v městě Mohuči a obeslal všecky volence duchovní i světské i jiná kniežata říská a pány, chtě s nimi o pilné věci, dotýkající se toho císařství, rozmlúvati. A když se k němu všickni obeslaní veřejně sjeli, rozjímali sú mezi sebú mnohé pilné a znamenité věci o obecném dobrém, až i toto také mezi ně jest podáno k rozváženie, kterak někdy Královstvie moravské, pod nímžto Čechové, Rusové a Poláci i jiné země biechu za časóv Svatoplukových, poslednieho krále, bylo pohynulo a od toho času, jakž jest zapuštěno, že by již sto let devadesáte a dvě létě přeběhlo, a tak že by služby z téhož království nevycházely, poněvadž jest bylo jako znamenitý úd k císařství poddáno. I protož vážili to mezi sebú, kterak by hodně bylo velikú pilnost a snažnost o navrácení a oblepšení tak slavného království přiložiti. A když ty všecky věci vypovědíny byly, Jindřich císař o tak pilné a těžké věci rozličně myslil a velmi snažně rady k tomu od korferstuov a od jiných knížat žádal, aby podlé rady jejich, což by bylo ke cti, císařství hodného učiniti mohl. Takž o tom po mnohé dni všickni přemyšlovali, aby některak to královstvie zase navráceno bylo, ale pak na tom se srovnali, že by taková věc veliká bez pomoci Vratislava,
