a těžkú nemocí jsa strápen, život jest svój dokonal. Po jehožto smrti Břetislav s povolením všie země v knížetství české se jest uvázal, kteréž múdře a rozšafně zpravoval. A protož žádost srdečnú maje, knížetstvie rozšířiti a moc i slávu svú v okolních zemiech chtě ohlásiti, do Uher mocně jest vtrhl, a tak té země veliký diel až právě do Ostřihoma poplenil a zkazil a s velikým vítězstvím a s mnohými kořistmi zase domuo se vrátil. Měl jest také pět synuov z své Jitky manželky, zejména těchto: Spytihněva, Vratislava, Kunráta, Jaromíra a Otu, o nichž potom dolejie bude pověděno.
Léta Božieho M. XXXIX., rozpomenuv se Břetislav na onen nectný skutek od Mezka, vejvody polského, Boleslavovi, dědu jeho, spáchaný, protož veliké vojsko shromáždiv, vtrhl jest do Polsky, proti němuž Mezek s svým lidem silně se sebral, však potom, když se bitva mezi sešla, poražen jest se všemi a tu v té bitvě zabit. Odtud Břetislav táhl jest dále do země polské a všecku napořád plenil a kazil, města hlavnieho Krakova mocně dobyl, je zbořil a rozmetal i mnohých jiných měst, hradóv a tvrzí zdobýval a spálil, přebohatými poklady, kořistmi mnohými vojsko své naplnil. A tak táhl až právě k tomu městu, jemuž Bdek řiekají, na kteréž páni a úředníci té země i jiného lidu veliké množství před ním byli utekli, neb v tom městě byl velmi pevný hrad. Ale však nemohúce Břetislavově moci odolati, dali sú se jemu, ježto on na milost přijal a poslal je do Čech a dal jim veliký diel země a lesu, jemužto Čiřín řiekali, aby se tu osazovali, a vladaře svého nad nimi ustanovil, aby je zpravoval. A tak tu tím obyčejem živi sú byli jako u Polště, kteříž to lidé od toho města Bdek slouli sú vždycky Bdekanové. Potom pak Břetislav i k tomu městu, jenž Gnězno slúlo, přitáhl, v němž stolice biskupská bieše a mnozí klenotové země, to také vítězsky jest obdržal a odtud těla pěti svatých bratróv odnesl. Také tělo svatého Vojtěcha i svatého Radima, bratra jeho, Severus, biskup pražský, z jeho rozkázaní odtud vyzdvihl a na Hrad pražský přenesl. Nalezli sú tu také tři dsky zlaté popsané, tři sta liber vážící, a vzali sú je, též kříž jeden zlatý velmi veliký a těžký, jejž byl Mezek vejvoda obětoval, item mnoho jiných klenotuov drahých, rúcha mešného množství, ornátuov od perel od zlata, ozdob rozličných, kalichuov etc., zvonuo sto vozuov. To všecko pobravše, s velikú radostí do Čech sú přivezli. A když bylo u toho potoka, jemuž Rokytnice dějí, vyšlo jest kněží a jiného lidu množství proti těm svátostem slavně s procesími. A tak radujíce se a Pána Boha z vítězství chváléce hlasy veselými, ta těla svatá vnesli sú na Hrad pražský a tu poctivě v kostele sú je složili. To všecko dálo se jest léta, jakož nahoře psáno, a skonáno měsíce září.
Léta druhého, když se tak české zemi šťastně dařilo, Poláci žalovali sú na Čechy před papežem, vinniece je z násilé, i právo na nich v Římě ustali. Též také někteří závistníci osočili sú Břetislava u papeže praviece,
