Na tom pak místě, kdež knieže přivázán byl, dřevo to srúbivše, oltář sú veliký z kamení učinili a potom klášter svatého Jana Křtitele založenie tu jest postaven i hojně nadán, v němž jest mnoho mnichóv řeholi svatého Benedikta za dlúhé časy přebývalo a nazvali sú ten klášter Velíš, kdež nynie na tom místě hrad jest a tím jménem slove.
Léta Božieho tisícieho prvnieho, když sú se ty věci tak dály, Mezek, polský vejvoda, skrze radu a návod zrádných těch Vršovicóv sebrav veliké vojsko, vtrhl jest do Čech a pohubil velmi škodně zem, Hradu pražského také dobyv. Potom oblehl jest Prahu, a dvě létě u ní leže hladem, jest ji obdržal, kromě Vyšehradu. Ten jsa dobře opatřen i silně bráněn, v moci Jaromíra jest zuostal. Měl jest pak Jaromír druhého bratra staršieho jménem Oldřicha, kteréhož byl otec Jindřichovi císaři ke dvoru dal. Ten ač byl skrze dary Mezkovy od téhož císaře u vězení držán, však potom slyše o Mezkově zradě, tajně od císaře propuštěn jest, a neb jakož někteří chtí, utečením vysvobozen. I přišel jest do Čech na hrad Děvín, dobře ohrazený, tu se k němu sebrali mnozí věrní Čechové, radiece se spolu, kterak by mohli Polákóv z země prázdni býti. I takž osadili sú hory, kteréž sú najblíž od Prahy, majíce stráž na nich. A nalezše jednoho času pastuchu s Hradu pražského, smluvili sú s ním, slíbivše mu dobrý koláč dáti, aby jim hrad zradil. On slíbiv to učiniti, rozkázal jim ráno v lese, což najblíž mohú od hradu čekati, až by on jim trúbením návěštie dal. Tehdy jedno jitro vstav ten jistý pastucha, tím ranějie zbudil vrátného a kázal sobě most spustiti, jako by měl stádo na pole hnáti. I všed na most, jal se, což najviec mohl, trúbiti. Čechové, stojíce na stráži a slyšiece to trúbenie, hned rychle vyskočivše z toho lesa, kterýž jest z té příčiny Strahov nazván a dodnes klášter na tom místě postavený tak slove, i vběhli sú na Hrad pražský na ubezpečilé Poláky, a prostřed hradu se postavivše, hřmotným trúbením a nemotornými hlasy zkřikli sú všickni řkúc: „Poláci běží, nuž po nich Čechové.“ Uslyševše oni to hrozné trúbenie a hlasy české, zděsili sú se přílišnú hrózú a strachem, tak že hned nechavše všeho odění i bráněnie, někteří názi na běh se jeden přes druhého otdali. Leč kudys po stranách s hradu padajíce a někteří zmámeni jsúce pro náhlé chvátání a tlačení s mostu padajíc, hlavy sú slámali, jiní zmordováni a rozličným během zhubeni. Odtud také ten jistý nectný Mezek, vejvoda, jich s málem některými zase do Polsky utekl. Přestrašeni pak jsúce, jiní Poláci, kteříž v městě byli, tímto účinkem též všickni na běh se vydali. Pražané zase posilněni jsúc, táhli sú po nich a mnohé z nich zmordovali. A tak sú je ven z země všecky vypudili. Knieže Oldřich hned nazajtřie do Prahy sjel a v knížetství české se uvázal. K němuž Kochan napřed jmenovaný s jinými Vršovici přivinul se jest, čině se věren jemu a mluvě zle o
