[118v]číslo strany rukopisunohu tvú ani sě vzdřieme, jenžto ostřiehá tebe. Ps120,4 Aj zři, nevzdřieme sě ani spáti bude, jenžto střěže Mužě vidúcieho boha[1833]Mužě vidúcieho boha] Israël lat.. Ps120,5 Hospodin ostřiehá tebe, hospodin obráncě tvój na ruku pravicu tvú. Ps120,6 Přěs den slunce neožže[1834]neožže] + te lat. ani měsiec přěs noc. Ps120,7 Hospodin ostřiehá tebe ote všeho[1835]všeho] wſieho rkp. zlého, ostřěz dušu tvú hospodin. Ps120,8 Hospodin ostřěz vchod tvój i východ tvój[1836]tvój] + ex hoc lat., nenie i věky věkóm.
CXXI.[1837]CXXI.] CXXX rkp.
Ps121,1 Veselil[1838]Veselil] v lat. předchází Canticum graduum sem sě v těchto, ježto sú mi pověděna: „V dóm boží pójdeme.“ Ps121,2 Stojúcie biechu nohy našě v sienech tvých v Jeruzalémě[1839]v Jeruzalémě] Ierusalem lat.. Ps121,3 Jeruzaléme, jenžto ustavuje sě jakožto město, jehožto účěstenstvie[1840]účěstenstvie] + eius lat., nemá var. jest[1841]jest] navíc oproti lat. v něm samém. Ps121,4 Nebo tam vzešla sú pokolenie, pokolenie božie, svědečstvo Izrahelovo, ku přikázaňú jmeni božiemu. Ps121,5 Nebo tam seděli sú [119r]číslo strany rukopisuseďúcí[1842]seďúcí] sedes lat. v súdě, seďúcí nad domem Davidovým[1843]Davidovým] Dawidowidowim rkp.. Ps121,6 Proste, ješto ku pokoju sú Jeruzalém, a obizenstvie[1844]a obizenstvie] abizenſtwie rkp. milujúcím tě. Ps121,7 Buď pokoj u moci tvéj a obizenstvie u věžiech tvých. Ps121,8 Pro bratřú mú a bližnie mé mluvil sem pokoj o tobě. Ps121,9 Pro dóm boha našeho hospodina hledal sem dobrého tobě.
Žalma Davidova[1845]Davidova] da rkp. CXXII.[1846]CXXII.] XXI rkp., připsáno na okraji
Ps122,1 K [1847]K] v lat. předchází Canticum graduum tobě vzvedl sem oči moji, jenžto bydlíš v nebesiech. Ps122,2 Aj zři[1848]zři] rzi rkp., jako oči panoš v rukú pánóv svých, jako oči děvicě v rukú panie své, tak [oči]text doplněný editorem[1849]oči] oculi lat. naši k hospodinu bohu našemu, doňadž sě nesmiluje nad námi. Ps122,3 Smiľuj sě, hospodine, nad námi, smiluj sě nad námi, nebo mnoho naplněni sme hrdosti, Ps122,4 nebo mnoho naplněna jest dušě má[1850]má] nostra lat. ohyzd přielišných a hrdosti pyšných.
Žalma CXXIII.[1851]CXXIII.] II rkp., připsáno na okraji
Ps123,1 Jedno[1852]Jedno] v lat. předchází Canticum graduum že hospodin bieše s námi,
