[397]číslo strany tiskuže j’ každému míl a vzácen Štít. ř. 213ᵇ, nenie bohu vzácen Hrad. 3ᵃ; nepřátelóm budeš silen NRada 498 a 1494; nebuď sama sobě tak ukrutná Hrad. 57ᵃ.[19]V Gebauerových materiáliích jsou příklady na dativ u jmen seskupeny zvláště. Gebauer je chtěl původně také zvláště zpracovati. Časem od toho upustil a zařadil většinu dokladů do výkladu předešlých (zde v § 266–271). Poznamenal to výslovně a) o subst. verbálních a jiných jménech dějového významu, b) o případech typu služba modlám, kde je dativ závislý na významu jména. Zůstalo však mnoho dokladů jiných, které nenáležejí ani do a) ani do b). O některých je pak poznamenáno, že patři do těch nebo oněch výkladů předešlých. To všechno jsem provedl. O jiných však to poznamenáno není, ač by je bylo lze také zařaditi tam nebo nam. Protože je Gebauer prohlížel, když měnil původní disposice, a přece k nim nic nepoznamenal, uvádím je zvláště, zde v § 272. Jak je Gebauer vykládal, není mi jasno. Tr.)
3. V neobratném překládání z latiny vyskýtá se dativ absolutní za lat. ablativ absolutní.
Na př.: jemuž minujíciemu sě povědě Mojžíš quo transeunte coram eo dixit Ol. Ex. 34, 6; břichu nad(m)úciemu vzhni lóno utero tumescente putrescat femur t. Num. 5, 22; vcházejícím vám do města střetne ť vás člověk EvOl. 256ᵇ; (bude) v zemích tiščenie lidské… vadnúcím lidem pro strach arescentibus hominibus t. 207ᵃ (Luk. 21, 26); jědúcím jedenácte účenníkuom zjevil se jim EvSeitst. Mark. 16, 14.
V dativě bývá tu jen jméno, nikoli též participium; na př.: jdúce Ježíšovi jidechu po ňem dva slepá EvOl. 290ᵇ; spravujíce Pontskému Pilátu židovstvo učiňeno jest slovo procurante Pontio Pilato factum verbum t. Luk. 3, 1–2 t. 209ᵃ; ješče mluvíce Petru slova ta padl duch svatý na všecky adhuc loquente Petro t. 148ᵇ (Skutk. 10, 44); scházejíce sě vám vespolek již ť nenie božskéj večeřě jísti convenientibus vobis in unum jam non est… t. 131ᵇ (1. Kor. 11, 20).
E. Lokál.
273. 1. Lokál znamená místo, na kterém nebo ve kterém někdo nebo něco jest, na kterém n. ve kterém nějaký děj se koná buď ve smyslu vlastním nebo přeneseném na čas nebo na okolnosti, poměry, kvalitu, t. j. krátce na způsob.
2. Bývá obyčejně s předložkami. Prostý, t. j. bez předložky, vyskytuje se mimo příslovce a předložky jen v jazyku starém, a i tu velmi zřídka.
274. Lokál místa.
1. Vyskýtá se hlavně v textech cizích, zejména latinských. Na př.: Brennas, Peschaz, Ternovas, Lubochovaz (srov. Palacký v ČČMus. 1836, 343), t. j. Breňas. Pieščas atd., nč. Brňanech, Pišťanech atd. List. Litoměř, z r. 1218; Wirbcas, Bresaz, Comoraz, Ugoscas, Trinouaz List. Vyšehr. (ze XIII stol., dat. r. 1088), t. j. Virbčas, Brěžas, Komoras, Ugoščas, Trínovas, nč. Vrbčanech atd. (srov. Palacký l. c. 339 a Šafařík Aelt. Denkm.
![[397]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00405.jpg){kind=link}