[401]číslo strany tiskupříklady toho víc a více, udržují se jen ustrnuliny: svým časem, každým rokem, jednou…, za jiné bývá výraz časový jiný: gen., akk., pád předložkový.
2. Doklady tomu:
jenž (bůh) dnem svietí, nocí mračí Kat. 148; slunce, měsiec, při tom hvězdy du na nebi dnem i nocí t. 56; řěčské hrdiny zasě běžie i dnem i nocí AlxV. 1351; dnem i nocí AlxH. 8, 31; svatý Prokop dnem i nocí všěm spomáháše Hrad. 10ᵇ: myslil sem nociú ŽWittb. 76, 7; každým dnem Us.; prvním dnem zvú na svadbu młádenec a družka BartD. 1, 182; (lid) již třmi dny hovie ani má co jiesti EvSeitst. Mark. 8, 2; když jest (Kristus) oněmi třmi dny v hrobu ležal ŠtítBud. 82; člověk časem se mění ČMudr. 279; kdož časem od boha pójčeným sě modlí HusPost. 13ᵇ; by se svým časem k modlitbám uprázdnil Štít. uč. 52ᵃ; hospodář má čeled napomínati, aby časem svým i do kostela chodili ŠtítV. 57; všichni mohú časem svým oddechnúti sobě v kratochvílích t. 94; časem svým modliteb (se držte) t. 22; časem svým vstúpím k otci na nebi HusE. 2, 182; to mají křesťané držeti časem svým t. 2, 270; lidské pokolenie jest smrtedlné a časy svými scházie Lún. list. ops. XV; rychle to učinie andělé, ješto by dlúhým časem musilo přivésti přirozenie ŠtítBud. 93; vždy hotovým časem zjevuješ milost svoji Kat. 160; časy některými rozličná se ukazovala světla Háj. (Bartoš); nemalé věci těmito pominulými časy je potkaly ŽerZáp. 2, 93 (t.); včera tím časem, těmi časy Us.; o ňemž (králi) Danielem prorokem jest pisáno dávným rokem AlxB. 6, 36; druhým rokem dám voltář štafirovat BartD. 2, 287 a Us.; neznavše sě všěmi lety svD. 22; slunce, měsiec a planety od počátka všemi lety vždy sě držie svého běha AlxV. 2390; těmito lety nejedni cizozemci přijati jsou ŽerSněm. 46 (Bartoš); zástupi pomlúvali řěč rozpačnú, se hi ono chvíliú mračnú (večerní) AlxBM. 5, 9; velcí stromové dlouho rostou a chvilkou padnou ČMudr. 180; Horymír ranním jitrem před knížetem se postavil Háj. 46 (Bartoš); včera tou dobou, těma doby Us.; zahrada každým jasem omládá Sušil, Básně (Bartoš 89); večerom dochodia vrchu Pověsti sl. 23 (t.); koncom nemuohol uhádnúť t.; mžikem to udělal Us.
Hledí sem také jednú, jednúc, jedinú, jedinkú: na př.: (žena, matka Jidášova) jednú byla nespiúci Jid. 159; jednú svD. 74; jednú mluvil jest bóh ŽWittb. 61, 12, ŽPod. t.; když jednú panna na to hlédáše Pass. 22; jednú sě to přihodilo t. 24; ó s kakú žádostí kázáše jednú šlechetný Milíč! Štít. ř. 130ᵃ; Kristus jednúc umřěl jest EvOl. 138ᵃ; (Kristus) všel jednúc v posvátnost věčnú t. 126ᵇ; jednúc kamenován jsem t. 104ᵇ; (udála se) jednúc taká příhoda Mill. 15ᵃ; – právo jest, jemu (komorníkovi na póhoně) dáti v hradě jedinú večeři, a na zajtřie jedinú oběd dáti Rožmb. 2;
![[401]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00409.jpg){kind=link}