[203]číslo strany tiskut. j. když po straně té přirovnávám A k B atd.) rozdílná. Znamenání (děj psychologický) a vyjadřování neb vyslovování (děj jazykový) těchto poměrných rozdílů jmenuje se komparací. Z toho vyplývá definice: komparace jest znamenání a vyjadřování poměrných rozdílů kvantitativních při kvalitě stejné.
Od komparace rozeznáváme gradaci. Také tu znamenají a vyjadřují se rozdíly kvantitativní při kvalitě stejné, ale bez poměrného přirovnávání, tedy prostě (absolutně). Na př. když pravím o osobě A, že jest velmi bohata, že velice zbohatla atd., při čemž nijak nehledím k tomu a nevyslovuji toho, jaký je v té příčině poměr mezi osobou A a osobami B, C, D atd.
Komparace a gradace nemůže býti při významech formálních, na př. který, náš, čtvrtý, když atd., nýbrž jen při významech reálních, na př. bohatý, bohatě, bohatec, bohatnouti, bohatiti atp.; jestliže přes to přece nalézáme některé slovo významu formálního tak aneb onak stupňováno, tedy buď má ve tvaru stupňovaném význam jiný, nebo je stupňováno analogicky, na př. prvnější, nejjedněji, roznaša (fem.).
Mezi slovy významu reálního jsou adjektiva a mnohá adjektivní (t. j. z adjektiv vzniklá) adverbia schopna gradace u míře veliké, ale není to jejich vlastností a známkou zvláštní, nýbrž schopnost tato shledává se při jiných významech reálních, na př. jako jest stupňované adjektivum přěblažený, rozmilý atd., tak jest i stupňované substantivum přěmnožstvie, přěradost, rozjablunka atd., a odtud přenáší se i na slova významu formálního, na př. překterak, roznaša (už jsi ty Aničko roznaša Suš. 432). O gradaci vůbec viz § 411–412.
Schopnost komparace jest adjektiv a adjektivních adverbií vlastnost skoro výhradní.
2. Při komparaci rozeznáváme stupně. Těch může býti při téže kvalitě velmi mnoho, do nekonečna; na př. osoba A může býti bohata měrou jistou, B měrou větší, C ještě více atd. Ale z řady té nekonečné vybraly se a vznikly v jazyce stupně tři: 1. positiv, stupeň základní; kvantita jest vyslovením kvality implicite a všeobecně potvrzena také a míra její se neurčuje; 2. komparativ, jenž vyslovuje, že kvale jest v případě A u míře větší než v některém případě jiném B; název »komparativ« je nevhodný, lépe by bylo nazývati tento stupeň »praelativ«, srov. Ziemer, Vergleichende Syntax der indogerm. Comparation (1884), str. 9; 3. superlativ, jenž vyslovuje, že kvale jest v případě A u míře největší, t. j. větší nežli ve kterémkoli případě jiném.[12] Někteří čeští theoretikové, zejména také Roh, měli prý mezi komparativem »lepší« a superlativem »nejlepší« ještě stupeň zvláštní »nadlepší«, což podle Blahoslava bylo prý proprie et erudite, sed non admodum usitate Blah. 171.
![[203]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00211.jpg){kind=link}
