[2]číslo strany tiskuČást první. Větosloví.
Přehledný výklad větosloví.
2. 1. Větosloví jest nauku o větě, jejím složení a jejích druzích.
2. Věta oznamovací (indikativní) je slovy vyjádřený soud.
Pozoruji a usuzuji, že slunce svítí, že přítel příteli poskytuje pomoci, že starý hřích činí novou hanbu atd., a vyslovuji to slovy: „slunce svítí“, „přítel příteli poskytuje pomoci“, „starý hřích činí novou hanbu“ atd.
Pozorováním a přemýšlením přicházím k soudu, a soud ten vyjadřuji pak slovy, oznamovací větou.
3. 1. Skoro každá věta taková (oznamovací) skládá se ze dvou členův, totiž podmětu a přísudku.
Podmět (subjekt) je slovné vyjádření toho, kdo (nebo co) koná ten skutek, nebo jeví ten děj, nebo je v tom stavu nebo té vlastnosti, jak se (v soudu) vyslovuje.
Přísudek (n. výrok, praedikát) je slovné vyjádření toho, co se o podmětu vyslovuje.
Na př. ve větě „slunce vychází“ je podmět slunce a přísudek vychází. A podobně jest
podmět | přísudek | |
ve větách | slunce | svítí, |
Bůh | jest, | |
Bůh | jest věčný, | |
život | jest krátký, | |
přítel | příteli poskytuje pomoci, | |
starý hřích | činí novou hanbu, | |
Tomáš ze Štítného | byl český mudrc a složil pro své dítky knihy šestery o obecných věcech křesťanských, – atd. |
2. Sňatý odtud obrazec věty oznamovací jest SP (S = subjekt, V = praedikát). Je to obrazec větoslovný, a zároveň schema psychologické. Myšlení a řeč vyvíjejí se zároveň, ale přece je to patrně a za[3]číslo strany tiskujisté
![[2]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00010.jpg){kind=link}
![[3]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00011.jpg){kind=link}