[4]číslo strany tisku4. 1. „Slunce vychází“ je výraz slovy učiněný, a „starý hřích“ též. Ale jsou to výrazy rozdílné: „slunce vychází“ je věta, je výraz větný, – a „starý hřích“ není věta, nýbrž výraz slovný (nevětný).
2. Výraz slovný (nevětný) rozeznáváme:
jednoduchý nebo holý, který jen jedno slovo obsahuje, na př. slunce; hřích; činí; – a výraz
složitý nebo rozvitý, který ze dvou nebo více slov je složen, na př. jasné slunce; náš starý hřích; činili novou hanbu.
Předložka se svým pádem a sloveso se zvratným zájmenem se pokládají se za výrazy jednoduché. Na př. na - poli: směji - se.
5. Ve výraze rozvitém rozeznáváme opět člen základní a člen nebo členy rozvíjecí. Obojí mohou býti výrazy holé nebo rozvité.
Na příklad: v rozvitém výraze starý hřích je hřích člen základní a starý člen rozvíjecí, a oba jsou výrazy holé; – v rozvitém výraze hlavní město království Českého je hlavní město člen základní a království Českého člen rozvíjecí, a oba jsou výrazy rozvité.
6. Úkolem výrazů rozvíjecích jest, omeziti a určiti význam slov a výrazů základních tak, jak toho je potřebí.
Myslím na př. na Prahu a chci o ní říci, že je hlavním městem království Českého. Tu by nebylo dosti, abych řekl: „Praha je město“, poněvadž slovo „město“ má význam mnohem širší, než který chci vysloviti. Abych tento žádaný a náležitý význam dostal, přidávám ke slovu „město“ výrazy rozvíjecí „hlavní“ a „království Českého“; jimi omezuji široký význam slova „město“ a dostávám význam, jehož potřebuji: hlavní město království Českého.
Jiný příklad. Chci říci, že lakomec stále žádá peněz. Tu by opět nebylo dosti, abych řekl: „lakomec žádá“, poněvadž slovo „žádá“ má význam mnohem širší, než který chci vysloviti; proto přidávám k němu výrazy rozvíjecí „peněz“ a „stále“; jimi omezuji široký význam slova „žádati“ a dostávám význam, jehož potřebuji: žádati stále peněz.
A tak děje se vždycky; výrazy rozvíjecími omezuje se a určuje se význam slov a výrazů základních tak, jak toho je kdy potřebí, – omezovati a určovati takto význam slov a výrazů základních jest úkolem výrazů rozvíjecích.
7. Věty, jejichžto podmět i přísudek jsou výrazy jednoduché, slovou holé. Na př. slunce vychází (podmět slunce, přísudek vychází, oboje výraz jednoduchý).
Za holé věty pokládají se také věty, které mají v přísudku sloveso jsem (nejsem), jsi atd. s nějakým slovem doplňovacím. Na př.: Bůh jest_věčný; ty jsi_řekl; (já) jsem_po-nemoci atp. Sloveso jsem, jsi atd. v těchto větách nazývá se sponou (copula). Srov. § 29 č. 3.
![[4]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00012.jpg){kind=link}