roz[IV]číslo strany tiskuhodnut, kam co patří, jak svědčí jeho poznámky »kam to?« Některé své pochybnosti jsem vyznačil přímo ve vydání (v poznámkách).
Nezřídka odkazuje Gebauer jen všeobecně k cizím pracím. Na př. při jenž k JagArch. XII, 110 sl., při kusé větě k Bernekerovi tamt. XXVI, jindy k Brugmannově Kurze vergl. Gr., k Vondrákově AkslGr. atp. Nepoužil jsem těchto prací, protože nevím, co všechno by byl Gebauer z nich přejal. Z téže příčiny jsem nehleděl k poznámkám K. J. Černého o užívání genit. záporového v dnešním jazyce, jež jsou mezi materiálem o záporovém genit. A nemohl jsem užíti mnohých domácích prací a dissertací, k nimž Gebauer odkazuje, protože mi nejsou ani přístupny.
Z menších nedostatků rukopisu připomínám neúplnou citaci (bez označení stránky nebo listu), kde jindy bývá pravidlem úplná; na př. Hrad. Někdy se mi podařilo příslušné místo v prameni, zejména ve vydaném, najíti a citaci doplniti, ale někdy nikoli. Pojal jsem přece takové doklady do vydání, protože nejsou bez ceny. Ostatně jsou takové doklady i v HistMluvn. (na př. III 1, 28: GestRom.).
4. Není pochyby o tom, že se toto vydání jen přibližuje té podobě, kterou by byla skladba měla, kdyby ji byl vydal Gebauer sám. Je to viděti již z toho, co jsem připomněl výše. Gebauer by byl jistě doplnil leckteré doklady z tištěných i z rukopisných prací, k nimž odkazuje, a byl by se zřením k těmto pracím změnil i výklady, jež má v rukopise nebo v PřírMluvn. A možná, že by byl i změnil leckterý výklad přihlížeje jen k svému materiálu. Při důkladné prohlídce materiálu, které je potřebí před definitivním zpracováním pro tisk, provádí každý auktor nejednu změnu. Na druhé straně je jisto, źe některé Gebauerovv výklady zastaraly.
A tu by se mohlo zdáti, že by bylo lépe buď od vydání Skladby celé upustiti, nebo ji vydati s doplňky a se změnami. Toto mínění bych nepokládal za správné. Gebauerova Skladba je již v té podobě, jakou má v rukopise, velikým pokrokem nejen proti dotavadnímu, nýbrž i dosavadnímu badání; je nejobsáhlejší skladbou českého jazyka jak rozsahem jevů, jichž si všímá, tak bohatstvím dokladů, hlavně z jazyka starého. Že pak některé Gebauerovy vyklady zastaraly, je přirozený následek vědeckého pokroku. Ale ani tu neztrácí Skladba cenu, protože zůstává bohatou studnicí dokladovou.
Tyto okolnosti s dostatek podpírají mínění, že nutno Gebauerovu Skladbu vydati v té podobě, jakou má v rukopise. Lze pro ně uvésti ještě jeden důvod, velmi důležitý. Jde o Skladbu Gebauerovu, o dílo muže, jehož práce mají epochální význam ve vývoji českého jazykozpytu. Úcta k tomuto muži nám velí, abychom vděčně uchovali pro sebe i pro své potomky všechno to, co s píli a s láskou k čes. jazyku shromáždil,
![[IV]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00006.jpg){kind=link}