Hněvsovi dědinu na cestě jdauc do Prahy od Boleslavě Háj. 77; jest na pravé ruce, jda od moře, čistý duom Lobk. 47ᵃ; na tři kročeje od nich (obrazův) stoje zdadie se každému živí býti t. 7ᵃ; tu vejda do té jeskyně na levé ruce jest studnice t. 93ᵃ; potom dále plovúce byla nám po pravé ruce insule t. 38b; tu jdúc do kostela na levé ruce jest kapla t. 8b; to místo leží po pravé straně jeda do Jeruzaléma od Betlema Pref. 227; Pavel kaupil sobě dědinu nad mostkem ku Praze jedauc KolČČ. 57b (1545); (Marek) 40 kop má vyplatili po 6 k(opách) počnuoc (!) při vánocích najprv příštích t. 24ᵃ (1543); (Jan) dáti má každého roku po 2 k(opách) počnauc o masopust nejprv příští t. 19ᵃ (1551); od toho póhonu (v Praze) má dáno býti devět grošóv, i svědčenie pohonu v to počítajíce VšehK. 95ᵃ.
5. pravdu mluviec(e), bóh dává velím viece, – řkúce pravdu, nenie bohu mil atp., kde part. táhne se ku podmětu, jenž leží zcela mimo větu ostatní. Na př.; nám buoh, pravdu mluviece, dává darmo velím viece Hrad. 115ᵃ; dal ť jsem za tento hřiech viece (pokání), než za vše, pravdu mluviece t. 112ᵃ; všecky pak lidi zřiediece, tehdy ty králi! najviece darován s’ od boha NRada 709; k ňemužto (abys přežil otce) máš čáky viece, na mé i na tvé léta zřiece OpMus. 146ᵃ; řkúc pravdu, kto nedrží smiernosti, nenie ť bohu mil ŠtítV. 203; co je bylo múdrých lidí, ješto nemúdré řeči ostavili, mlčiec o tom, co jsme vídali toho t. 15; šestý kór, dolóv čtúc, anjelský slovu potestates t. 94; tož (pitie) jsu dáno píti, chtiecej j’ho jím oslepiti ApŠ. 81; lehčejie bude tobě, rozděléce břiemě partito onere Ol. Ex. 18, 22; na to zpominajě přibude ť božieho strachu Alb. 27ᵇ; umění jim jako říkaje v nic přišlo Blah. 35 Bš.; dle jmen soudíc byli obadva Čechové TomP. 3, 547.
6. hledaje kněz český cizieho oběda i utka jej bieda atp., kde podmět, z něhož děj participiální vychází, neni zároveň podmětem slovesa finitního. Na př.: hledajě kněz český cizieho oběda, i utka jej jeho bieda DalC. 33; Macedonský král to vida, jako sě jmu moci přida AlxV. 1737; protož opilec vraždu nebo krádež učině, opilstvie jeho nevymlúvá Brikc. (1536) 27, 3; a řku ť i to, že v panenském jsúc stavu neb ve vdovském, snáze móž ta stavu čistota zachována býti, než v manželském jsúc čistota manželská ŠtítV. 13; Jakob za čtrnádste let v těžkej službě jsa, zdálo sě jemu za malý čas Kruml. 80ᵇ; to všecko jmajě mní mi sě, že… Ol. Esth. 5, 13; jdauce smrkati počalo se Pref. 356; kteréž (plechy) sekajíce Řekové, na prst tlustí byli (plechové) Alxp.; to slyšíce Turci hned se jich na sta sběhlo Mitr. 135; císař na osobu jeho pohlédna, líbila se mu jeho postava t. 52; kakés veselé bieše přimiešeno k žalosti méj, vidúc jej, ješto atd. BrigF. 57; posílaje k sobě sem i tam, na tom zůstáno, abych… ČernHeřm. 245; po půl noci sem, sauce konak dalekej, vyjel t. 252; jsouce tito nálezové snadní, nebral jsem jich vejpisu
