326. Vně.
1. Je původem svým příslovce, tedy předložka podružná: vně = lokál k nomin. vъnъ č. ven ; srov. akkus. adverbiál. ven.
Význam předložkový vidí se v příkladech, jako: vně zhubí jě meč a vnitř strach ŽWittb. Deut. 15.
2. Béře se za předložku a pojí se s genitivem; na př. vně města Us.
327. Vňutř.
1. Je původem svým příslovce, tedy předložka podružná: vňutř = vъn-j-ątrь.
Význam předložkový vidí se v příkladech, jako: vně zhubí jě meč a vňutř strach intus ŽWittb. Deut. 25; jako j’ jim vnitř bylo Štít. ř. 174ᵃ; opony, ješto jměly vnitř ve stanu býti tamt. 61ᵇ.
Tu bývá vňutř, vnitř sesíleno předložkami do-vnitř, u-vnitř, ve-vnitř.
2. Béře se za předložku a pojí se s genitivem; na př.: čso vňutř mne jest ŽWittb. 102, 1.
328. Vrch.
Na př.: když se jí (paní) vrch koně jezditi znelíbilo NěmcBab. 216.)
329. Vz.
1. Je předložka původní a pojí se s akkusativem.
2. Začáteční v- někdy se odsouvá. To bývá v adverb. výrazích, jako vz-bóh – z-bóh, vz-déľu – z-déľu a j. Doklady viz zde dále v čís. 3.
3. Akkusativ se vz vyslovuje, proti kterému předmětu něco se děje nebo jest. Na př.:
ten chce vz vodu a nemoha Hrad. 96ᵃ; zvěř plove vz vodu AlxV. 1310; úsilno sě vz vodu bráti…, najviec (úsilno) vz hospodu státi t. 431 sl. (proti vodě plavati…, proti pánu…); kto sě móže vz toho bráti, komuž bóh chce co dáti ? t. 2009.
Z významu tohoto (místního) vyvinuly se další jiné.
4. Některá rčení:
býti vz koho (= proti komu): (Thebští) také vz ňeho (Alexandra) biechu AlxV. 441 (rkp. wnyeho m. vz-); kdežto jest sluha vz hospodu t. 1309; by nesměl vz ňeho (Alexandra) býti t. 2093, AlxVíd. t.; jedno město … chtě vz ňeho (Alexandra) býti AlxV. 409; –
