AlxV. 110, svého krále vňuž pyčiúce AlxM. 5, 5, řiedko sě přihodí, by kdy kto pykal mlčenie NRada 609; – káti sě jich (hříchův) nerodie Hrad. 96ᵇ, káti sě svého popeščenie Túl. 92ᵇ, budu sě káti hřiechóv Štít. ř. 169ᵇ, kajte sě hřiechóv Pass. 277, t. 280, snažně sě hřiechóv káti NRada 2020, té i jiné zlosti kaj sě t. 2041, kál sě hřiechu ŠtítBud. 153; by sě chtěl hřiecha pokáti Hrad. 142ᵇ, svých sě vin pokajúce t. 17ᵃ. když sě poká hřiecha svého DalJ. 76, pokajíce sě našich hřiechóv Ol. Jud. 8, 14; jindy bývá vazba pro čso: Israhel kajieše sě pro zbitie t. Súdc. 21, 15; – škoda toho druha dobrého Dal.; aby toho kupující škoden nebyl, což pro to jezdě ztratil VšehK. 119ᵃ, (žena) má toho všeho neškodna býti t. 145ᵃ: –
při slovesích plakati, kvieliti, žalovati, mstíti… Na př.: máš čeho plakati NRada 1954, paní jeho počě plakati Hrad. 145ᵃ, jáť sem, jehož sʼ ty plakala t. 42ᵃ, (lidé) plakáchu jich LAl. h, plakala jsem smrti mého syna ML. l07ᵃ, – vazby jiné: daj nám za hřiechy plakati Kunh. 150ᵃ; plačiž po něm Hrad. 49ᵃ, tuzě po ňem plakáše t. 69ᵇ; plačte na veliké příhody ML. 116ᵇ, neplačte na mú smrt t. 107ᵃ, plač na své hřiechy NRada 1975; – vdov jich nekvieléchu ŽKlem. 77, 64, kvielili sú jeho Mus. 1. Mach. 13, 26, kvieliti mrtvého neniari Lact. 214ᵇ; vazba jiná: plačiž a kvěl na své hřiechy NRada 1931; – vizmež, čeho žalostí Jeremiáš Štít. uč. 73ᵃ, nežalosť mne EvSeitst. Luk. 11, 7; – žaluji k vám hřiecha mého Vít. 2ᵃ, žaluje jemu (země bohu) svého hoře Baw. 45, žalujíce jemu svých nehod a bezpráví Let. 25; – (Arnošt) poče jim toho túžiti Baw. 170, (král) poče mu toho túžiti t. 272; – strach jest, aby (ty) vlastnie lsti sobě nestýskal t. 82; – ciesař chtieše Němcóv mstíti DalJ. 68, buoh ne ihned mstí každé viny NRada 1100, všie škuody i hanby mstichu DalC. 50, ciesař mstě sv. Václava jide na Boleslava DalH. 31, toho sú páni mstili velmi ODub. 3; své křivdy sě pomstíš VšehK. 134ᵃ; –
při adj. vděčný. Na př.: každý má vděčen býti toho Štít. uč. 61ᵃ, máme všeho býti vděčni t. 61ᵃ, ktož sú té milosti vděčni NRada 320, (ti) jsú jeho daru nevděčni t. 139, nebyli jsú vděčni té práce MudrC. 35ᵇ, nejsi vděčen daru vzatého Ol. Sir. 41, 24, hrubě toho vděčna jsem ŽerKat. 226; – v. toho: vděčen za to; –
při slovesích a jménech, znamenajících bázeň, leknutí a stud. Na př.: či sě pro mě smirti bojíš? AlxŠ. 8, 1, nepřátel sě bojě (part.) AlxBM. 2, 13, když sú sě potopy báli AlxV. 634, by sě bál jiného Štít. ř. 126, jehož sě boju ŽWittb. 26, 1, nč. báti se koho, čeho Us.; – kdyby se pokut nestrašili VšehK. 135ᵇ; – on sě svých nepřátel leče Hrad. 144ᵃ, jiež (blýskoty) sě byli tako lekli ApŠ. 112, leknú sě vás timebunt Ol. Deut. 2, 4, kterého bojě lekna sě AlxB. 1, 19; toho sě mé srdce leká Kat. v. 2170, leknouti, lekati se koho, čeho Us.; – všichni sě užasú sv. Prokopa hlasu Hrad. 25ᵇ, užasna sě hřiechóv mnoha t. 138ᵃ, král…
