Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<274275276277278279280281282>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Při číslovkách sto a tisúc míval v jazyku starším a má v jazyku novém přívlastek (mimo attrakci) vazbu náležitou. Pravíme na př.: dobré sto mil, gen. dobrého sta mil…, plný tisíc zlatých, gen. plného tisíce zlatých atd.

Tak bývalo i v jazyku starém. Někdy při náležité vazbě přívlastkové bývá číslovka neskloněna; na př.: od každého sto kop VšehJ. 401.

Vedle toho pravíme attrakcí: dobrých sto mil, těch sto zlatých atp.; přívlastek je přitažen k předmětu počítanému mil, ten je v plur. gen. a odtud je také dobrých m. dobrého. Číslovka sama, sto, je tu neskloňována.

Někdy číslovka při attrakci mívá pád náležitý; na pr.: z těch sta kop grošuov KolČČ. 212ᵃ (1561).

Při číslovkách pět atd. míval původně přívlastek také tvar náležitý. Číslovky tyto jsou svým původem substantiva fem. a mívala tedy při sobě přívlastek fem.: nom. všě pět smyslóv, instr. všú pěťú smyslóv atp. Na př.:

sing. akk. vol všicknu deset (t. duší) totam decadem Hod. 88ᵃ, veď třetí devět svědkóv Rožmb. 134, tu pět (t. grošův) provrhu Hrad. 125ᵇ; sing. instr. mój rod pěťiú pramenóv bude kvísti DalC. 6; těch jedenáct cisiec zlatých dáno rotám na tu pět a třidceti cisícóv list. slez. z r. 1458, Perw. Otčet 59.

Ale později pronikla attrakce, přívlastek přestává shodovati se s číslovkou a váže se s předmětem počítaným; na př: nom všech pět hřiven, gen. všech pěti hřiven, dat. všem pěti hřivnám atd. Us. nč.

V jazyku starším býval způsob attrakce někdy odlišný; na př.: těmi desieti peněz Alb. 77ᵇ, t. j. přívlastek je sice v instr., ale v plur., attrakcí ke jménu počítanému, to pak samo je v tvaru náležitém; všichni pět smyslóv t. 17ᵇ, t. j. přívlastek je sice v nom., ale v plur., attrakcí k předmětu počítanému; když všichni pěti smyslové jsú… Kruml. 141ᵃ, t. j. přívlastek je sice v nom., ale v plur., attrakcí k předmětu počítanému a ten pak je rovněž v nom. m. v gen.

e) Jak se shoduje číslovka s přísudkem.

Když jsou předměty počítané jeden čtyři, mluví se o nich větou s podmětem a přísudek se shoduje s podmětem. Na př.: nč. jeden bojovník jest raněn, – dva, tři, čtyři bojovníci jsou raněni atp.

Tak bývalo pravidlem i v jazyku starém.

Zřídka se užívalo věty bezpodměté, v níž byl přísudek v sing.; na př.: za obyčej se vracovalo od každé kopy čtyři groše VšehK. 264ᵃ.

Když se mluví o předmětech počítaných pěti atd., mluví se o nich v jazyku starším zpravidla větou s podmětem a přísudek je v plur.; na př.: jakž sě pět smyslóv roztirhají Alb. 28ᵇ; když šest dní pominuchu AlxV. 2190. Jiné doklady v. v § 147 č. 11 a).

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 7 měsíci a 2 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).