5. Místo plurálu appellativ bývají příslušná kollektiva: bratřie, kněžie, listie, kamenie, trnie, čeled.
Kollekliva bratřie, kněžie přijímají též flexi plurálovou; viz v § 147 sub 2.
6. Kollektiva singulární na -ьje berou se za plur.; na př.: kamenie– smílili sě sluhám tvým kamenie ŽWittb. 101,15; rozptýleni jsau kamení svatyně Konáč (1547) 18ᵇ; v poli jsou kameni Us. podkrk. (zkrác. m. -ní); –
kořenie – kořen rozdělený na mnoho drobných koření Háj. herb. 136ᵇ; stali sú (židé) u kořenie hory Kladr. Ex. 19, 17; vyrýte z srdce všecko kořenie úfanie v sě ŠtítBud. 129; –
kvietie– z těch kvití (psáno kwitij) Háj. herb. 7ᵇ; –
listie– z prostřed těch listí Háj. herb. 368ᵇ; listí, kteréž dvakrát do roka obžívají t. 157ᵃ; listí jsou jako jitrocelové t. 182ᵃ; z mladistvých listí t. 195ᵇ; –
plamenie–plamenie z nie (Etny) sopcí Mand. 20ᵇ; – uhlé – kteří z něho (ohně) pozůstalých uhlí užívají Seel. 212.
7. a) Pluralia jmen obyvatelských berou se za vlastní jména místní (nomina loci).
Na př. obyvatel jednotlivý jest Uher, Brozěnín, Lobkovic. Jich obec jest úhrn jednotlivcův, tedy plurale: Uhři, Brozěné, Lobkovici. Tímto plurálem pak pojmenováno jest metonymicky i místo (osada, země):
Uhři = Ungari, pak metonymicky Ungaria;
Brozěné jsou ti, kdo obývají místo na brodě (brod-jan-inъ), pak metonymicky místo samo;
Lobkovici jsou ti, kdo od Lobka pocházejí, pak metonymicky místo, jež obývají.
Z toho obměnami pozdějšími (akk. za nom. atd.) vznikají tvary: Uhry, Uhra, Brozany, Hradčany, Hradčana, Lobkovicě atd.
b) Také jiná vlastní jména, jež znamenají člověka, i jména obecná mívají význam místní. Na př.:
jiezdy do křesťan Lobk. 171ᵇ (= do křesťanské země); křesťanóm kupcům, jenž do jeho (žoldánovy) země po kupectvie jezdili z křesťan t. 177ᵇ (= z křesťanské země); (kupci) kteří do Turek a do pohan po kupectvie jezdie t. 29ᵇ (= do turecké a pohanské země); ani v pohanech bez slyšenie žádného k pomstám nevzdávají VšehK. 59ᵃ (= v pohanské zemi); od Zary muož v pěti dnech v Turcích býti Lobk. 27ᵃ (= v turecké zemi); základ v Židech zastaviti VšehK. 216ᵃ (=v židovské zemi);
šéł na Hanáky, na Słováky, na Vałachy, na Lachy; býł na Słovákoch, na Horňákoch, na Dolákoch, v Turkoch, v cizincoch (= v cizině); vrátíł sa z Vałach, ze Słovák BartD. 1, 163.
