t. 454; vzplačta oči, ruce sepněta sě vzhuoru, jděta nozě u pokoru Vít. 20ᵇ; chřiepi učijeta vóni druhú Kruml. 302ᵇ; viečcě našě tečta vodami Pror. 59ᵃ; dvě Maří, sestře panny Marie…, těto dvě Maří byle sta Kristově tetcě HusP. 63ᵃ; –
přívlastek se svým jménem; na př.: koleně moji ŽWittb. 10, 24; křídle svoji t. Deut. 11; křídlú tvú t. 35, 8; moji líci Modl. 139ᵃ; po jejie bělúcí líčkú Kat. v. 699; oči moji ŽWittb. 87, 10, ŽKlem. t.; pleci moji Alb. 53ᵃ; na svoji rameni Rúd. 32ᵇ; na svoji rameně Kruml. 332ᵃ; rty má ŽKlem. 62, 4; rty tvá ŽWittb. 33, 14; rtú tvú Pror. 5ᵃ; rtoma veselýma ŽKlem. 46ᵃ; v rucě tvoji ŽWittb. 9, 35; svuoji rucě Pass. 127; uši tvoji ŽWittb. 129, 2; u mojí ušiú Pass. 278; v mú uší EvZimn. 4; světlá zraky AlxV. 14; v tvú chřiepí Ol. 4. Reg. 19, 28; v mú chřiepí t. Job 27, 3; k kolenoma Ježíšovýma Koř. Luk. 5, 8, HusP. 128ᵇ; na lokty svá Koř. Luk. 2, 28; ruce moji i noze Hlah. ž. 21, 17; mýma očima Krist. 26ᵃ; plecoma svýma Hlah. ž. 90, 4; našima ušima Ol. 1. Par. 17, 20; před očima vašima Br. Gen. 50, 4; nohama svýma t. Isa. 41, 3; –
doplněk se svým jménem; na př.: koleně moji nemocně jsta ŽWittb. 10, 24; bychvě u moři utonula Pass. 290; vy oba falešníky sta Pass. 298; rucě plamenným řetězem svázaně s zadu mějieše t. 459; tě jsta sestře byle svatého Novata t. 232; smířista (sě) a jako dřív přietele svá bysta Hrad. 87ᵃ; těto dvě Maří byle sta Kristově tetcě HusP. 63ᵃ; uslyšáně jsta obú prosbě Ol. Tob. 3, 24. Atpod.
Od této pravidelnosti vyskytují se odchylky již v textech nejstarších a množí se, když du. víc a více klesá. Odchylky tyto záležejí v tom, že místo náležitého du. bývá plur. Viz v § 144 č. 1. O odchylkách opačných srov. zde dále č. 6.
2. Když podmětem je výraz A a B nebo A s B, bývá přísudek a doplněk v du. Na př.:
král s mistrem Jiřie pozvasta JiřBrn. 176; ta jistá řebřie Ježíš s svú matkú diržiesta Pass. 418; Filip ciesař a jeho syn Filip … na to myslésta, kako bysta svaté cěrekve povýsila t. 426; papež a ta královna ty řetězě v kostele… položista t. 395; ten Gaius a Herodes spuolu na vozě jěla t. 390; svatá Maří… s svatým Petrem … počesta … prositi t. 397; Zachariáš s svú hospodyní… spuolu bydlésta t. 275; tu sě syn s uotcem … počěsta vaditi t. 355; (Alžběta a Marie jsta) dieťatma počele Krist. 16ᵃ; jakž sě druh s druhem srazi, spadesta koňma přěs vazy AlxV. 1581; slušie, by milost s milostí… byle spolu nerozlučně Rúd. 1659; kdež Kaifáš a jeho Annáš biesta, nebo židovský sňem jmějiesta Hrad. 83ᵃ; král a kněz, když to vzvěděsta, bez skončenie on sěm, on tam běžiesta DalJ. 62; král s královú naprostřed sedíta mezi
