kolivěk připodobnati.
Ale kteráž vdova, ač mláda letmi, chtěla by slúžiti svým vdovstvím bohu, střehúc se světských nestatečností, téť svatý Pavel nevelí za muž; téť die, že jí jest dobro, když tak ostane. A jistě jest dobro; neb čím pořádnější mladost vzdadie bohu, tiem větší odplatu budú jmieti. A pevnější příklad dadie pannám k naučení jich čistoty, když mají staré obyčeje, jsúc samy mlády. Hlédaj, kakť svatý Lukáš skazuje onu vdovu, ješto j’ byla duostojna k úvodu jíti s svatú královnú a tu poznati spasitele. I chválí ji najprv tiem, že j’ z úmysla byla vdovú, řka: „Ot dávna byla j’ vdovstvie zalíbila.“ Druhé ukazuje k jejie chvále, že j’ ještě mláda jsúc, ostala vdovú, když die: „Sedm let od svého panentvie byla jest s mužem.“ Třetie ukazuje jejie ustavičstvo v boží službě, řka: „Po muži až do osmidcát let ústavně byla, slúžéc bohu v chrámu božiem.“ Čtvrté ukazuje, že j’ rozkoši nehledá, řka: „Pracijíc postem a modlitvami.“ Tuť já tomu tak rozumiem, že j’ tiem bohu slúžila v chrámu, pósobiec ty věci, ješto k ženám příslušejí, jako rúcho kostelnie opravujíc, donidž jest byla mlazší; a proto modlitev a postu v svój čas nenechajíc. Protož ne všechny vdovy mohú ústavně v kostele býti; aniž všem slušie bývati samiem, donidž jsú mlády. A kostelť jest všecka obec křesťanská, kterážť pro buoh co činí potřebného křesťanské obci, v kosteleť slúžie bohu. A chce li ráda snažně bez hluku býti na modlitvách, ale zavři se v svém pokoji, buď tobě chrám tvá komórka. Hodnéť jest nebývati samé rádu i v kostele. A tak navrátě se k dřevní řeči, ješto sem řekl: Slíbí li kto čistotu a naplní, že j’ učinil dobře. Mohu řéci, mnoho písma na pomoc maje, že j’ lépe netolik starému, ale také i mladému, slíbiec čistotu panenskú neb vdovskú, schovati ji, nežli ji zachovati nezalíbiec. Ale jakžť zalíbí, neřku vdá liť se skutkem, ale bude liť se vší myslí chtieti vdáti, jižť jest v odsúzení podlé řeči svatého Pavla, jenž die:
