nic dobrého nepovědie, ale něčímť ji i přitvořie, aneb dějí: „Dlúhý má nos, aneb krátký; neb zelená jest, aneb zlé jest črvenosti, neb s očima zapuchlýma, aneb hrdá.“ Aneb dějí: „Pravý jest bič,“ bude li ochotna ke všem. A pakli k jednomu ochotna bude, proč by to bylo, každýť se na to ptáti bude. I kak se móž ta slíbiti svému muži, na kterúž mosí to vše naložiti, což kde dobude, a často viece, nežli s pravdú móž dobyti? I mosí lichviti, krásti, přijímati, chudinu dráti, leckaks vylstiti. Pakli črt oběma to osladí spolu, ale najposledy vše se jim to ohoryčí.
Protož každá dobrá hospodyni těchto věcí střez se pilně i braň jich jiným, kterýmiž vládne, i raď od nich súsedám svým i jiných podobných k těm, jichž všech nesnadno jest vymluviti; neb vždy jest ve všem dvoje nesličnost protiv jedné šlechetnosti; jakož přieliš mnoho, takéž přieliš málo v každé věci jest nesličnost, a jen v hodují věci šlechetnost záleží. Protožť staří řiekají: „Lišice nenie dobra.“ A opěte: „Vše v hod dobro.“ Mohly by zvláště panie po tom znamenati, že bóh pilně od vás chce pokoře. Neb všechť vás jest mienil, když jest řekl k Evě: „Rozmnožím tvú práci, těžce porodíš plod svój, a muž nad tebú bude panovati.“ Zdali jie jest nerozmnožil? Obmyslte to samy, čím móžete v pravdě pyšny býti, než že se všie věcí staviete jinak, než ste. Malá li jest práce, tak ústavnú nemoc mieti, tak šeredně s hřiechem počieti plod, těžce nositi, se strastí poroditi a s velikú prací a péčí odchovati? A odchovajíc, kto je vie, kak se polučí? A muž múdrý neb nedošlý však má nad vámi panovati! Hlédajte, panie, kaké vám pokánie dáno pro pýchu a neposlušenstvie mateře prvnie, co pak každé zvláště pro jejie ději, ač ne zde, ale den súdný aneb v čistci, kteráž se zde nepokaje! A jakož buoh ovšem pýchy nemiluje, takéž pokora jest jemu vzácna. Neb což koli práce a lopoti přišlo j’ na svět Evinú pýchú, to j’ vše pokorú a poslušenstvím matky božie nahrazeno.
