buoh býti pannami, nebyloť by na bázni dosti. Dobré jest a veliká pomoc ku panenství, jakož sem řekl, báti se manželské práce a uměti se na ni rozmysliti; neb ač by potom potkala práce, když by již kto umyslil, pustiti od manželstvie, řéci by mohl na mysli sobě, že by i v manželství neskryl se práce a snad těžšie. Ale však nebylo liť by mílo zvláště pro bóh, od boha odplaty žádajíc, býti v panenském duostojenství; byložť by těžko. Neb každá práce, komuž nenie pro něco míla, jest těžka; jedinéť jest milost, ještoť všelikú práci oblehčije. Pakli se vám zdá, že již máte obé: i práce manželské se bojíte, aby vám z paměti boha nelúčila, i milost máte k stavu panenskému, že j’ snáze v něm slúžiti bohu, a pro odplatu zvláští panenské čistoty; a neviete pro rozličné příhody, co j’ učiniti, tak li, v tom úmyslu býti chtiec, věč v panenství ostati, a nezalíbiec jeho, čili j’ lépe zalíbiti? K tomu vám chci takto řéci: Které by vážil dráže sobě od přietele, by liť dával z svého sadu ovoce všechno na každé léto, na ten úmysl, steskne li se jemu, ať by mohl potom nedávati; čili byť inhed dal sad vešken, aby jej věč měl sobě? Téžežť jest tuto: Což kto umyslí, móž ten úmysl proměniti; ale jakžť slíbí, tak by ten slib přerušil s hřiechem. Ponúká písmo, řka: „Slibujte bohu sliby;“ ale přičinilo jest „a splnijte.“ Poňovadž ty sliby držeti slušie, ješto sobě lidé mezi sebú slibují jeden druhému, ovšem slušie držeti ty sliby, ješto bohu slibujeme; a najviec čistotu panenskú nebo vdoví, když slíbíme, držeti máme. Neb ač který slib jiný pro některú věc starosty kostelnie mohú v jiné proměniti, ale slib čistoty v niveč jiné neproměnie; neb nenalézají ižádné jiné věci, ješto by tak byla vzácna bohu jako čistota panenská aneb vdovie. A k tomu jest také slíbiti dobro, a najviec tomu, ktož miluje boha. Neb když zalíbí, pomně na to, že jest dlužen, slíbiv, by měl za to i život dáti, sdrží slib s pomocí boží a ostane věč v čistotě. A všie věcí pustě to s mysli i nebude nic na to tbáti; ješto by nezalíbě, myslí toče, viece