když o neslušných věcech myslí a kochá se. I o tom dí mudřec v Múdrosti: „Zlá myšlení oddělují od Boha.“ Druhé, skrze zlé přivolení, o tom Tobiáš synu svému mluvil: „Nikdy nepřivoluj hříchu a neopúštěj přikázání Boha pravého.“ Třetí, skrze skutek, o tom Jakub v své kanonice dí: „Hřích, když dokonán bývá, vydává z sebe smrt.“ Čtvrté, když se hřícha brání neb z něho se vymlúvá, neb hřích, o tom v knihách Genesis, kdež to Adam omlúval hřích, řka: „Žena mne oklamala.“ Páté, z chlúby, když se člověk zlým chlubí, o tom mudřec v Přísloví dí: „Radují se, když zlé učiní a veselé se v najhorších věcech.“ Šesté, skrz obyčej, o tom v Přísloví dí: „Zlostný, když do hlubokosti přijde, z hříchu se hřích obrátí.“ Sedmé, skrze zoufání, jakož Kain Bohu odpověděl, řka: „Věčí jest zlost má, nežli abych milost nalezl.“ O tom posledním sedmým obyčeji stojí psáno skrz proroka v Žaltáři: „Řekl nepřítel: Protiviti se budu, popadnu a rozdělím loupež a naplněna bude duše má, obnažím meč a zabijeť tě ruka má.“ To mluvil jest a mluví ďábel, když ponúká neb pobízí k kochání. Druhé, protiviti se budu, to k přivolení. Třetí, popadnu, to jest k skutku. Čtvrté, rozdělím, to jest k bránění hřícha. Páté, naplněna bude duše, to k kochání. Šesté, obnažím meč, to k obyčeji. Sedmé, zabíjíť tě ruka, to jest zúfání a s takovými skutky potopí se člověk jako olovo u vodě a zavře po něm propast ústa svá. I když to olovo upadne v tu hlubokost, má zase těženo býti slovem Božím.
{Slova Božího poslouchat pro čtver užitek}textový orientátor A slova Božího má poslúcháno býti pro čtver užitek. První, že jest užitečné, jakož Pán Ježíš dí: „Slova, kteráž jsem já mluvil vám, duch a život sú.“ Druhé, protože jest věčné, o témž Kristus dí: „Nebe, země pomine, slova má nepominou.“ Třetí, proto, kdož jeho poslúchá, z Boha jest, o tom Kristus dí: „Kdož z Boha jest, slovo Boží slyší.“ Čtvrté, že s slyšení jeho blahoslavení bývají, o tom Kristus dí: „Blahoslavení, kteříž slovo Boží slyší a ostříhají jeho.“ Páté, že ti, slyšíc je, najlepší stránku vyvolují, o tom týž Pán Kristus k Martě a k Mariji řekl, kteráž u noh jeho seděla, poslúchaje slova jeho: „Maria najlepší stránku vyvolila, kteráž od ní odjata nebude.“ I troje věc se má ráda slyšeti. Totiž najprv Boží zákon, neb kdož nerad jeho slyší, o něm Izajáš dí: „Ej, slovo Boží stalo se jest jim v přísloví a nepřijali jsú jeho.“ Druhé, máme slyšeti volání, o tom Mojžíš dí: „Slyš, Izraheli, zákon Boha tvého a poslúchaj jeho.“ Třetí, máme slyšeti učení zdravé, totiž pravé a řádné. O tom apoštol pověděl: „Bychom my, neb anjel s nebe pravil jinak, než jsme my pravili, prokletý buď a nevěřte jemu.“
Z toho poslúchání slova Božího přichází vyznání. {Vyznání troje}textový orientátor A to jest troje: víry, chvály a hřícha. Vyznání víry jest Boha nezapříti, o tom Daniel o Sidrachu, Mizachu a Abdenago dí, kteří v hořící peci vyznávali Pána. Ale ústy vyznávání, o tom Lukáš dí: „Všeliký, kdož mne vyzná před lidmi, vyznám jej před Otcem mým, jenž v nebesích jest.“ Neb kořen vyznání víry jest srdce, ale ústy vyznání jest užitek neb plod kořene. A jakož kořen dlúho jest v zemi, dřevo, větví a listí vydává a když nevydává listí a ovotce, vědomo jest, že kořen usechl jest. Takéž jakž dlúho víra jest pevná v srdci, tak vždy plodí listí vyznání a ovotce i skutky. Neb o tom Pán Kristus řekl: „Po ovotcích jich poznáte je.“ Totiž po skutcích. A když toho není, již víra uschla jest. I pravú chválu Bohu vzdáváme, když z jeho moci všecko připisujeme, ale ne z sebe a z svého štěstí a moci. Neb Buoh zjeví i skryje, před kýmž a co ráčí. Jakož Lukáš píše, že Pán Ježíš řekl: „Chválím tě, Bože Otče, žes tyto věci skryl před múdrými a opatrnými světa a zjevil jsi je malitkým.“ I
