Neb o tuto při, řeči my nyní mluvíc, odpověd dáváme, k jinému nepřistupujíc a svědčíc Vaší Milosti i všemu světu, že jsú a býti mají nepřátele naši. A žádáme, aby svatosvatá Svatost Vaše podlé rozumu našeho a smyslu i řeči naši převážiti ráčil, ne podlé slov a smyslu této paní Pravdy, kteráž by ráda zkaziti chtěla útěchu všeho světa, kteráž z moci vší Trojice svaté jest dopuštěna. A prosíme, já i všickni, poněvadž má po nás ještě jednou mluviti, ješto rozumíme, ješto tu tepruv bude chtíti vrch svého štěbetání učiniti, právě jako škřivánek na Hromnice bez potřebné zpívání, rač jí řeč dlúhou kázati přetrhnúti, ať již déle práce i tesknosti Vaší svatosvaté Svatosti i těmto ozdobným osobám nečiní. Neb jistě já tu naději mám i věřím podlé lidského rozumu, že naší řeči líbeznější jsú slyšeti, kteréž my mluvíme, než které ona mluví. {Lží se víc zpravují než Pravdou}textový orientátor A to vždy napřed máme, že jest jich víc, kteří se jimi zpravují a v nich obcují než jejími. Neb jsú naše libé i příjemné lidem, ale její trpké a nesnadné. Neb v jejích řečech jiného se najíti nemuož, než kdyby kdo v ni vstúpil, mní, že již konec, ano nikdy než vždy hlúbě jako v moře, ješto stěžka dno nalezeno muož býti. I již my rádi Vaší svatosvaté Svatosti rozum i řeč uslyšíme a to držeti chcme, co nám možně držeti bude. Neb podlé práv a našeho starodávného obyčeje a svobody, žádnému se nám vyvésti nemíníme dáti žádnými výroky. Protož i to oznamujem nyní jako prvé, že se z svých vysazení a svobod vystúpiti nemíníme, ale jich se držeti a po nich jíti až do skonání světa. A poklonivši se i ohlédne se na sestry své i vece: Ještě li se nám zdá co pověděti. Kdež to Hněv vece: A což třeba víc, jestliže nás mimo toto súditi jinak budou, nebudou nás súditi jako dobří lidé, ale jako praví zlosynové. Již jsme sestry řekly: Pro Buoh mlč, ať někdo neuslyší, neb mohly bychom skrz to k nesnázi přijíti. Jimž vece Hněv: Co já dbám, chcete li rádi, já jim to zjevně povím. Ale jiné sestry ji přemlčely, aby mlčala, i učinily tak.