Neb by byl Kristus znal, že podlé povinnosti zákona Mojžíšova, nebyl malomocný povinen se kněžím ukázati, byl by jemu k kněžím neukázal, jakož napřed povědíno jest. Poněvadž jakož někteří praví ti kněží Zákona starého, již podlé Zákona nezachovala by se. {Úřad sám v sobě dobrý}textový orientátor Ale že vždy Kristus znal úřad dobrý sám v sobě býti, kterýž úřad nižádným zlým nemuož poškvrněn býti. Jakož apoštol Pavel dí: „Poddaní buďte pro Buoh všelikým lidem, netoliko dobrým, ale i poběhlým.“ {Úřadové s Petra na Klimenta}textový orientátor A poněvadž z jednoho koření štípení Pán Ježíš na Petra a Petr na Klimenta a tak dále až dosavád, vždy jest po úřadu šlo a půjde, bohdá až do skonání světa. Proč ty to zrušiti chceš a v nic obrátiti? Neb by svatých skutkuov, příkladuov a obcování a mocí nemělo býti i zlých spolu, nikterakž by poslušenství ani řád nemohl by býti. {Machomet učil víře}textový orientátor Neb uteka někdo mezi lotry a zlé pomocníky, zlý kněz neb žák, neb křesťan vedl by a učil víru, jakú by chtěl, jako Machomet učinil. A tak by rostly víry jedny z druhé, že by tolik věr bylo, jako člověk má vlasuov na hlavě.
I znáti muožeš, že pro kvapné učení Pavlovo, kterýž aby spíše lidi k víře přivésti mohl, které učil Řeky, jaký zmatek v křesťanstvu jest, kteréhož Řekové učení jeho přichopivše se, nikterakž až i podnes k víře římské v srovnání jíti nechtí. A víc toho mocí odpírají než písmem. I by římská církev, totiž papež a jiní preláti, moci z Boží neměli míti, poněvadž ji všickni kněží od počátku světa měli. Jakož i král Salem, totiž Melchisedech, byl jest biskupem i králem, ješto David prorok o Kristovi v svém Žalmě dí: „Ty jsi kněz na věky vedlé řádu Melchisedechova.“ I nad ty duovody veliká by se křivda papeži stala, aby pro dlúhost nebylo Petra, Pavla, Jana, Judasa, Jakuba v jich kanonikách. Dotkla bych a jimi provedla, za to jich proséci, což jest k naší této při mně a sestrám mým ku pomoci jich písem v těch kanonikách, že se k tomu seznají a sami povědí a ne jiné, co by nám škodné bylo, neb naší škody na jich seznání nežádáme, ani pravení, na jichžto slova mnozí doktorové k naší pomoci jsú psali rozličné kníhy i decretem zavřeli ne podlé textu, aby jemu decretu rozumíno mělo býti, ale podlé glozy. Víces mluvila na řeč paní Hněvu i na řeč paní Chytrosti, kteréž litujíce krátkosti té, kteráž se nám všem od tebe děje, musely k tobě mluviti, jsúc cti i pověsti své dobré toho povinny, jako věčnou nepřítelkyni nám se činěcí a věčnou odpověd s námi míti, chtíc času k srovnání, ani k přízni nikdy nepozůstavujíc, než nás bíti a všecky podstúpiti chtíc, žádné nevyměňujíc. Poněvadž to před takovým pánem a svatosvatým soudcí i těmito znamenitými lidmi, skrz paní Múdrosti propověděti i sama skrze se smělas, ješto ta slova nemohou kvapností, ani kterému nerozmyslu připsána býti, než prosté svévolnosti. Tu za to musíme přijíti a přijímáme, aniž o to státi chcme, ani stojíme, bychom míru žádali. Též na nás zase péči mějte, nyní i na budúcí časy, že se vám protiviti chcme, jako kdy prvé. Neb by to přílišná núze musela býti, jsúc v světě tak znamenité a mnohým lidem potřebné i milé, bychom svuoj ústup proti vám míti chtěly a vám se z čeho modlily. A zvíš, paní Pravdo, i vy, paní milé, že se vám s námi tak skuoro steskne, jako nám s vámi, abyšte potom s námi kdy míru chtěly, neb které přátelské vuole, vězte, že ji s vámi nikdy míti více nechcme. Hleďtež svého a my svého. A Vaší Milosti, svatosvatý soudce, prosíme, ač by paní Pravda, neb sestry její, v své řeči, kteruož ještě poň mluviti mají, jakého míru neb té pře bitvy a věčné nepřízni k srovnání co dotkli, neb mluviti chtěli, neb jakého zastavení žádali, že se Vaše svatosvatá Svatost v to neráčíte vkládati, ani na nás žádati, aniž k tomu svolíme. Poněvadž nám hned přítomno soudu k dvoru Vaší svatosvaté Svatosti svoliti nechtěli a naši hotovost zavrhli a nadá li Buoh, zavěsili k prótahu a k věčnému nekonci.
