sebú boj veliký. A každý z nich vítězný žádaje býti, druh na druha se obořili. Potom boj byl veliký tak, že s obou stranú mnoho jich bylo zbito. Ale však s jedné strany více nežli s druhé strany Fridrichovy padlo rytířuov zbitých. Tak pak ten jistý Fridrich byl jest přemožen s svými lidmi a naposledy jat. Král Jan v tom boji rytířem byv, mnoho skutkuov vítězných učinil jest, své síly nelituje a svú sílú moc ukazuje. Byl jest také v tom boji jal král Jan rakúského jménem Jindřicha, bratra Fridrichova, vejvodu. A tak Ludvík s pomocí krále Jana boj jest obdržal. Slíbil jest tento jistý Ludvík králi Janovi pro takovú pomoc, kterúž jest jemu učinil, bramburské markrabství dáti i manství, kteréžto po smrti Oltmarově, kterýž jest bez dětí umřel, prázdno bylo a naň spadlo, a slíbil byl jemu dáti také a prodati města tato za peníze: Aldemburk, Cvikov a Kamenici, tak jako v zástavě to míti. A ten jistý slib svými listy stvrdil a na to listy své byl dal. Těch všech slibuov jemu Ludvík nesplnil, jako slíbil, nebo to jisté markrabstvie byl jest dal synu svému Ludvíkovi a ta jistá města Míšeňskému, jemuž svú dceru dal a u věně je zastavil. Potom král Jan s tiem Ludvíkem pro tu jistú věc s velikú nelibostí rozjel se jest a domuov se vrátil. Toho Jindřicha, vejvodu rakúského, domuov sebú veda, jehož jal byl u boji a jeho na Křivoklátě poctivě držal, tu, kdež syn jeho přebýval.
O tom, kterak budešínské markrabství zase k zemi obráceno
Když pak toho léta Jan domuov se vrátil, tam velmi nechuten sa, že jemu Ludvík toho nesplnil, což byl slíbil, želel jest toho také, že budešínské markrabství, města i hrady i to, což k tomu přísluší, s tú krajinú od Čech odvráceno bylo skrze Otu, markrabí bramburského, kterýž byl poručník krále Václava. S tiem pak s velikým vojskem lidí svých vtrhl jest do toho markrabství, a tak české zemi, kteréž k němu příslušelo, dědicky, právě, spravedlivě všeho toho zase dobyl svým vítězstvím a svú mocí, a tak byl vtrhl až do Lublína, čekaje lužnické země také dobyti Království českému. Odtavad potom ovšem se vrátil. Zatím pak s velikým vojskem vtrhl jest do Rakús i poplenil a zkazil ty krajiny všecky tu v Rakúsích až právě do Dunaje. Tento jistý král Jan měl jest dvě sestře, z nichžto jednu král uherský Karel pojal jest, kterážto po dietěti i s dítětem umřela jest. V těch omladcích pak po smrti Vladislavovu dceru pojal krále sandomirského a syradského vejvody. Ten jistý Václav téhož léta od Jana, jedenádctého papeže, s pomocí krále uherského Roperta, krále sicilského, toho papeže přikázaním totiž korunován jest a na království pomazán v svých zemiech v polských. Tento jistý král uherský s králem Janem českým počel jest o to mysliti, kterak by vejvoda rakúský Jindřich z vězení mohl vypuštěn býti. Tak pak zjednav, zjednal to tím činem, aby králi Janovi XIIII tisícuov hřiven stříbra dal a aby Znojma a jiných měst u Moravě, ježto odlúčena byly sú od země moravské, prosta učinil a aby také všecky hanfršty, kterakžkoli dobyl, kterýž by se země české dotýkaly a oni je v své moci měli, a aby navráceny byly. Nadto více, aby ve dvadceti tisícuov [hřiven tato města Loch]text doplněný editorem a Vajtrach s jich krajinami v zástavě zastavil. Jenžto když tak bylo zjednáno a zatvrzeno, vejvoda byl propuštěn, kterýž tři léta v králově vězení byl držán. A
