svědčí, kteréžto on od něho u manství přijal jest.
Majestát na Opavu
„Já, Mikeš, z Boží milosti vejvoda opavský, známo činím tiemto listem všem, znamenav službu nynější i budúcí i potomnější, kteréžto jsme učinili a i činíme, dá li Buoh, jeho šlechetností nám a našim budúcím, dal jest věčné vejvodství a zemi opavskú s duostenstvím, se všemi hrady, se všemi tvrzemi i se vším obecním jměním i příjměním i příslušenstvím i se všemi právy i užitky, jakož na jeho hamfreště, na kterémžto toto všecko plněji psáno jest.
My pak, za nás i za syny budúcí naše, přijímajíc od krále našeho vejvodství toto i manství s jedním i s druhým, slibujeme jemu i jeho budúcím králóm českým manové býti jako praví manové pánu svému. Slibujeme jemu také věrní býti, služební a poslušní a jeho ctíti tímto listem a túto naší přísahú. Tak také to zjednánie zjednáváme a takto chceme mieti, aby synové a budúcí naši od krále, pána našeho, i jeho také budúcích náměstkuov králuov českých to manství a to vejvodství přijímati máme právem manovým, a jim přisáhli věrni a poslušni býti věčných časuov. Zavazujem také sami se i budúcí naše přísahami našimi i sliby, aby když kolivěk káže král nebo náměstkové jeho, kteréhožkolivěk času proti kterémukolivěk člověku pomoci a pomoc dáti, když on koli káže nebo budúcí jeho káží, vší naší mocí i sílú, jako věčný man a poddanec učiniti má, i k tomu ke všemu k jednomu i k druhému věčně s těmi se všemi věcmi, což práva manského jest, tak jako pravý manpánu svému učiniti máme, se zavazujeme i budúcí naše. To také zvláště vymlúváme, umřeme li my nebo náměstkové naši bez dědicuov spravedlivých, i hned také vejvodství se všemi právy i se vším panstvím na krále českého neb na jeho budúcí vrátiti se má svobodně. Slíbili jsme i slibujeme nyní tohoto času naším jménem i budúcích našich toto všecko věrně a právě splniti a zachovati všemi činy. Tito svědkové přitom jsú byli: Boleslav a Hynek, vejvody slezské, Oldřich, hrabě z Hanova, Ota z Holandie, Petr z Rožmberka, nejvyšší komorník králuov, Jindřich, podkomoří lipský, Oldřich z Žebráka, purkrabě pražský, Beneš z Vartumberka, Oldřich z Říčan, šenk, Heřman z Miličína, podstolé, sudí zemský, Tuoma z Koldic, Jindřich z Lichtmbura, Heřman a bratr jeho Hynek, synové Puotovi z Frydrlant, a jiných pánuov rozličných mnoho českých.“
O tom, kterak Jan Gerlici i s tú se vší krajinú k zemi české ji podmanil a podrobil jest etc.
Léta Božího MCCCXX. král Jan město Gerlici s tú podkrajinú jeho, ješto odlúčeno bylo od budešínského markrabství, k němuž dávno příslušelo, od Jindřicha, slezského vejvody, zemi české svobodně jest navrátil k věčnosti, jakož o tom listové pilně jsú zachováni. Toho léta Ludvík bavorský a Rakúský všicku svú moc a sílu shromáždili jsú, každý chtě rád císařství dosieci. S Ludvíkem král Jan byl s velikým množstvím lidu svého přijel jemu na pomoc. Tak pak blízko od Milodorfu sešli jsú se v hromadu, a špice zjednavše, učinili mezi
